[ 1.3.2001, Petra Hanáková Média > Média ]

Varování: Přílišná konzumace fotagrafií vychrtlých modelek může poškodit vaše zdraví!

Buď svá. Ale nesmíš vážit víc jak čtyřicet kilo. Společenská emancipace ženy je v přímém kontrastu k tomu, jaký ideál ženství dnes zobrazují média. Komu se to ale čtenářky vlastně chtějí podobat? Jsou krásky z obálek skutečnými bytostmi? Nejde spíš o umělé výtvory počítačových koláží?

PRAHA/LONDÝN/NEW YORK - Postavení žen ve společnosti se za posledních několik desetiletí výrazně zlepšilo. Jak je to ale s obrazem žen v médiích - módních časopisech, filmech atd.? Vysílají k ženám rozporuplné signály. Na jedné straně povzbuzují jejich sebevědomí při prosazování se ve společnosti. Na straně druhé na ně kladou nesmyslné estetické nároky a tím je frustrují.
Krásná těla modelek na módních fotografiích nejsou určena jen k estetickému zážitku. Jsou příkazem. Tyto ženy určují ideál krásy naší doby. Poslední dobou se stále více odborníků ptá, nemůže mediální obraz ženství vážně ohrozit psychické a fyzické zdraví dívek a žen?
Patologicky vychrtlá těla v pokroucených pózách. Ženy s vizáží zajatkyní koncentračních táborů. Tak je možné charakterizovat módní trendy 90. let, jejichž extrémním příkladem je modelka Kate Moss. (Když se začala objevovat v kampaních firmy Calvin Klein, na některých plakátech se objevily připsané nápisy "Calvine Kleine, namaž těm holkám kus chleba!").
Podle psychologických výzkumů začnou mladé dívky v pubertě překvapivě rychle ztrácet sebevědomí a pozitivní představu o sobě samých. Výzkumy profesorky Harvardské univerzity Carol Gillianové ukázaly, že pouze 29% dospívajících dívek je spokojeno s tím, jak vypadají, v protikladu k 60% se sebou spokojených devítiletých dívek. Gillian naznačila, že tato krize sebevědomí je způsobena konfliktem mezi obrazem, který si dívky tvoří sami o sobě, a obrazem ženství, který jim předkládají média. Tento pocit může přetrvat po celý život.
Snaha vyrovnat se ideálu vede k nejen k psychickým, ale i fyzickým problémům. Trpí jimi i samy modelky. Lékařské výzkumy ukazují, že mnohé modelky známé z populárních časopisů jsou až 15% pod hranicí minimálního obsahu tuku těle nutného pro udržení zdraví. Tělo pak nemá dostatek elementárních tukových zásob ani pro to, aby v něm probíhaly obvyklé hormonální procesy a tedy např. normální menstruační cyklus. Přesto má mnoho dívek a žen snahu tyto modely napodobovat, protože jim je společnost předkládá jako jediný správný typ krásy. Nápodoba modelek začíná již od útlého věku i u děvčat, jejichž tělesnou váhu lze z lékařského hlediska považovat za ideální. Průzkum provedený v roce 1994 McCreary Centre Society v Britské Kolumbii ukázal, že 85% středoškolaček s průměrnou tělesnou váhou chtělo zhubnout, přičemž snížit svou tělesnou váhu toužilo i 26% těch, které byly podvyživené.
Mediální důraz na štíhlost se nezřídka zvrhne v patologický jev. Odstrašujícím případem jsou "poruchy přijímání potravy", mezi které patří bulimie a anorexie. Steven Levenkrom, autor knihy o anorektičce s názvem Nejmilejší holčička na světě, tvrdí, že mu vzteky stoupne krevní tlak pokaždé, kdy otevře módní časopis. "Kdyby bylo po mém, na každé módní fotografii by musel být umístěn nápis: Varování. Tento obrázek může poškodit vaše zdraví", říká.

Krása umělosti
Jsou ale vůbec ideály krásy z časopisů jako Elle či Cosmopolitan vůbec skutečnými postavami? Většina fotografií modelek totiž využívá mnohých úprav a triků. Prvním a nejjednodušším z nich je nafocení postavy z takového úhlu, aby se zdála co nejdelší a nejštíhlejší. Složitější úpravy se pak provedou přímo na fotografii pomocí počítačových grafických programů. Všeříkající je případ z časopisu Mirabella, který na titulní straně uveřejnil fotografii ženy složené z "nejkrásnějších částí" různých fotomodelek - z jedné měla oči, z jiné rty, atd. Vytvořila tak dokonale neskutečný ideál ženské krásy.
Reprodukovaná fotografie modelky Evy Herzigové (viz obrázek vlevo) s poznámkami Robina Derricka, uměleckého ředitele časopisu Vogue, ukazuje možnosti techniky: modelčiny paže budou zeštíhleny, odstín kůže změněn, oblečení upraveno tak, aby lépe sedělo. Hranice manipulace s fotografiemi může jít ještě dále. Derrick se zmiňuje o případu, kdy museli jedné známé fotomodelce na fotografii pro titulní stranu počítačově vyrobit zcela "umělá" ramena (ta její se zdála příliš baculatá), jiné pak počítač oblékl plavky, které na sobě nikdy neměla. Některé modelky nezeštíhluje, ale naopak musí vyretušovat jejich vystouplá žebra.
I přes to Derrick odmítá, že by pomáhal vytvořit ideál, který je pro skutečné ženy nedosažitelný nebo škodlivý.
Dodatečnou úpravu fotografií mnohé časopisy vědomě popírají. Například Esquire tvrdil, o své titulní stránce s Michelle Pfeifferovou, že tato herecká hvězda je dokonalá a její krása nepotřebuje žádné úpravy. Později vyšlo najevo, že časopis zaplatil 1 525 USD jistému umělci, aby hereččinu krásu na obrázku zdokonalil.

Tělo ve službách reklamy
Ženská těla se používají jako lákadlo nejen pro obálky ženským magazínů, ale hlavně pro reklamní fotografie, inzerující nejrůznější zboží. Žena v reklamě je nezemsky dokonalá, zcela sexualizovaná a věčně mladá.
Americký mediální expert Peter Davidson tvrdí, že reklama vytváří neskutečný a idealizovaný obraz ženství záměrně, aby v ženách vzbudila pocit nedostatečnosti. Zároveň inzerce naznačuje, že tuto nedostatečnost lze zlepšit, zakoupíme-li si výrobek, který reklama nabízí. I proto podle Davidsona rozděluje reklama těla na mnoho oddělených částí. Dává tím najevo, že pro každou z nich existuje jiný produkt.

Kupčení se sexualitou
Ničivá role mediálního obrazu se nepojí jen se štíhlostí. Na reklamním obrázku totiž často už není žena prezentována jako člověk, tedy jako osobnost s vnitřním životem. Je tu jen jakýsi krásný předmět, jehož hlavní funkcí a činností je sexualita a potěšení mužů. Tělo je navíc často "rozřezáno na kusy" - pro potřeby reklamy není přece nutné zobrazit celou postavu, a tak se tu objevují se jen např. nohy, poprsí nebo pozadí. Tvář ženy může v reklamě chybět - jsou jiné a důležitější části ženského těla. Takovéto obrazy prezentují ženy jako stvoření, která existují jen pro sexuální uspokojení mužů.
S nákupem výrobku si muž zástupně "kupuje" i ženu na obrázku, která se mu v reklamě "nabízí". Podvědomé působení na mužského zákazníka je všudypřítomné - vyzývavé ženy nabízejí nejrůznější zboží, často určené takovým skupinám mužů, kteří si mohou o setkání s živou modelkou nechat jen zdát.
Tento reklamní trik zdaleka nezůstává bez následků. Dokládá to několik studií vztahu mediálního obrazu žen a sexuálního násilí. Výzkum provedený v polovině 90. let na univerzitě v Torontu ukázal, že u mužů, kterým bylo ukázáno několik fotografií vyzývavých modelek z časopisů Vogue, Cosmopolitan nebo Newsweek, lze změřit výrazný nárůst postojů, které mohou vést i k znásilnění. K měření těchto postojů byly použity speciální kombinované stupnice, tzv. Sexual Attitude Survey. Ve společnosti, kde se každá druhá žena během svého života setká s nějakou formou sexuálního násilí, stojí podobné informace k zamyšlení...