[ 14.2.2001, Diana D. Média > Média ]

Nadpis článku uveřejněného v MFDnes 18. září 1997 na první straně přílohy Zaměstnání: "Ženy mají v zaměstnání výhody" mne donutil k zamyšlení nad postavením žen na trhu práce. Podle mého názoru není mateřská dovolená, možnost posunutí pracovní doby nebo vyslovení nesouhlasu s vysláním na pracovní cestu v době těhotenství výhodou. Je to přirozená nutnost, kterou stát mající zájem na zachování populace musí akceptovat. Proto právo ženy na zvláštní pracovní podmínky jasně stanovuje článek 29 Listiny základních práv a svobod.

O tom, které pohlaví bude rodit, člověk nerozhodoval, a tudíž by tím neměl ani trpět. Ženy jsou na trhu práce běžně diskriminovány za to, že "mohou" otěhotnět. Proč firmy chtějí sekretářky a nedávají šanci sekretářům? Samozřejmě. Žádní sekretáři neexistují, jelikož od mužů se neočekává, že by tak snadno zastupitelnou pozici vůbec mohli chtít zastávat a ještě by si za netvůrčí, tedy nudnou práci, nechali málo zaplatit. Naopak od žen se očekává, že budou vděčné za nenáročné zaměstnání a spolehnou se na manžela, který je finančně zajistí.

Jistě je mnoho párů, kterým to tak vyhovuje. Ale není demokracie právě o tom, že šance se musí dát všem? Určitě existují imperátorské kariéristky a muži, kteří nechtějí dělat to, co společnost považuje za "normální", tedy živit rodinu. Každý má právo se rozhodnout, jak se svým životem naloží. Nesmí se připustit diskriminace ani jednoho pohlaví, a to nejen na trhu práce, Pouze zákony však nestačí, Například v případě mateřské dovolené je nutné, aby také společnost dovolila mužům této možnosti využít.

Češi si zkrátka musí zvykat na tzv. "social variety", neboli přijmout fakt, že člověk, který je jiný, není automaticky horší ani "divný". Potěšitelné je, že se již pracuje na zákoně postihujícím diskriminaci na trhu práce. Jde především o inzeráty, které máme všude kolem sebe, neboť vliv médií na lidské předsudky je značný.

Ženy mají v zaměstnání výhody
LADISLAV JOUZA
Autor je spolupracovníkem redakce

Jistě každý zná typický obrázek všedního rána: žena vzbudí své malé dítě, ustrojí je, nasytí a odvede do školky nebo do jeslí. Teprve pak spěchá do zaměstnání. Co jiného zbývá, když za pracovními povinnostmi odchází ve stejnou dobu i její partner a k dispozici není ochotná babička? Mnohem výhodnější, a nejen z uvedených důvodů, by byl posun začátku pracovní doby. Ale má na to zaměstnaná žena nárok?

ÚLEVY JEN PRO MATKY
Výhody v úpravě pracovní doby mají těhotné ženy a matky pečující o dítě mladší než 15 let. Zaměstnavatel musí vyhovět jejich žádosti o vhodnou úpravu pracovní doby, jako je například posun začát ku práce, odl i šné rozl ožení přest ávek v práci, zařazení do směny a podobně. Tuto povinnost by zaměstnavatel neměl, pouze kdyby mu v tom bránily vážné provozní důvody (například pásová výroba). Za vážný provozní důvod nelze považovat argument zaměstnavatele, že ostatní matky dětí mladších než 15 let by také uplatňovaly stejnou výhodu. Rovněž nestačí odkaz zaměstnavatel e na to, že je třeba plnit výrobní program nebo že je nezbytné určit v zájmu výrobního provozu jednotný začát ek pracovní doby.

ŠKÁLA ÚPRAV JE PESTRÁ
V čem vlastně spočívá "vhodná" úprava pracovní doby? Může t o být například posun začátku pracovní doby, jiný rozvrh přestávek v práci a může jít i o kratší pracovní dobu. Přitom žena (pokud nebude mít zkrácenou pracovní dobu) dostane mzdu v nezměněné výši. K potřebám žen, které pečují o děti, jsou povinni přihlížet zaměstnavatelé i při zařazování do směn. Mnohde to podnikatelé dělají tak, že při dvousměnném provozu zařadí ženu pouze do ranní směny nebo naopak vyhradí pro ni pouze směny odpolední. Věk dítěte není rozhodující. Toto ustanovení se nicméně vztahuje především na matky těch dětí, které ještě neskončily povinnou školní docházku.

PRACOVNÍ CESTY SE SOUHLASEM
Zákoník práce počítá i s tím, že na služební cesty jezdí také zaměstnané ženy. Omezení existuje jen v případech, kdy jde o těhotné ženy a o ženy, jež se starají o děti ve věku do osmi let. Ženy, které pečují o dítě mladší než osm let nebo které jsou těhotné, nelze bez jejich souhlasu vůbec vysílat na pracovní cesty mimo obvod jejich pracoviště nebo bydliště. Tento souhlas se projeví jednoduše tím, že žena nastoupí na pracovní cestu. Také se nevyžaduje, aby taková žena byla matkou. Může to být i žena, která si dítě osvojila, nebo to je pečovatelka dítěte. Jakmile se však o dítě st ará jiná osoba, například babička, lze matku dítěte vyslat na pracovní cestu. Někdy se stává, že zaměstnavatelé uvedou přímo do pracovních smluv, že t ěhotná žena nebo žena pečující o děti do osmi let bude vykonávat i pracovní cesty. Podpisem smlouvy k tomu pracovnice předem dává svůj souhlas. Kdyby však později odmítla jet na pracovní cestu, přestože s tím v pracovní smlouvě nebo při vzniku pracovního poměru souhlasila, nemohl by ji k cestě nikdo donutit. Odmítnutím by neporušila ani pracovní kázeň, neboť zaměstnanec se předem nemůže vzdát svých práv.

PRODLOUŽILA SE MATEŘSKÁ DOVOLENÁ?
Zákon o státní sociální podpoře číslo 117/1995 Sbírky prodloužil s účinností od 1. října 1995 dobu, v níž rodič dostává rodičovský příspěvek. Je to až do čtyř let věku dítěte. V některých případech až do sedmi let věku dítěte.Právní úprava rodičovského příspěvku však neprodloužila mateřskou dovolenou. Ta zůstává stále stejně dlouhá, maximálně tři roky. Jestliže žena chce využít významné výhody a pobírat rodičovský příspěvek až do čtyř let věku dítěte, musí se na tom po uplynutí tří let věku dítěte dohodnout se zaměstnavatelem. Buď dostane neplacené pracovní volno a zůstane doma pečovat o dítě, nebo ji zaměstnavatel zaměstná na povolený pracovní úvazek: dvě hodiny denně nebo s výdělkem maximálně do výše částky stanovené pro osobní potřeby rodiče.

DŘÍVĚJŠÍ NÁVRAT JE MOŽNÝ
Návrat ženy do pracovního poměru z mateřské dovolené se někdy neobejde bez komplikací. Vrací-li se žena do práce a nečerpá celé období, kdy dostává podle předpisů o nemocenském pojištění peněžitou pomoc v mateřství (většinou 28 kalendářních týdnů), smí se vrátit do práce, i když se s jejím dřívějším návratem nepočítalo. Omezení spočívá pouze v tom, že tento návrat se nesmí uskutečnit dříve než šest týdnů po porodu a že celkově nesmí být mateřská dovolená kratší než dvanáct týdnů. Jestliže tedy žena se chce vrátit z mateřské dovolené (28týdenní) dříve, je zaměstnavatel povinen jí tento návrat umožnit.

zdroj: http://www.trafika.cz/mf/1997/970918/01z.html#95957536