[ 11.4.2001, Diana Benšová Kultura > Náboženství a spiritualita ]

Čas Velikonoc se kvapem blíží a s tím i čas modřin více než 50% České populace (na západ od našich hranic mají oslavy kultivovanější charakter). Málokdo z mladší generace ví, proč se vůbec Velikonoce slaví a jak vypadaly oslavy ještě v minulém století či jaké jsou starší tradice - dalo by se říci předkřesťanské.

Takže za prvé - Velikonoce jsou svátkem Zmrtvýchvstání Páně, které připadá na Boží hod velikonoční, což je vždy neděle. Od pradávna se oslavy tohoto významného křesťanského svátku prolínaly s pohanskými a chcete-li lidovými oslavami příchodu jara. Podíváme-li se na křesťanské svátky blíže zjistíme jejich jasnou korelaci s pohanskými či římskými slavnostmi i v jiných případech. Na mysli mám nyní třeba Vánoce, které korespondují se zimním slunovratem, což pravděpodobně býval jeden z nejdůležitějších svátků pohanů. To samé platí i o Velikonocích a částečně i o svatodušních svátcích, které kopírují svátky Letniční židovské a římské oslavy bohyně Deméther.

Ale nechtěla jsem se zamýšlet nad křesťanstvím a jeho svátky, ale pouze nad tradicemi, jak je známe my ve městě 20-tého století. Chtěla bych předtím předeslat, že tak, jak je známe příliš dlouho nevypadají a nevím přesně od kdy se datuje jejich tradice. Mohu ovšem uvést, jak vypadaly velikonoční oslavy v minulém století a jaký byl jejich symbolický význam, protože jak už jsem uvedla v lidové tradici se křesťanský svátek velmi změnil a nabyl zcela pohanského rázu. Samozřejmě se tradice liší od kraje ke kraji, ale dá se říci, že význam je stejný. Velikonoce jsou svátkem konce zimy. Tedy hlavním zvykem bylo vyhánění dobytka na letní pastvu a to se mnohde činilo březovými větvičkami, protože bříza byla znakem jara a života vůbec (alternativou byly větvičky bezové, protože symbolizují zdraví). Ze stejného kořene vychází i zvyk vymetat stavení březovým koštětem, aby se vyhnala zima. Také koledování vypadalo jinak. Koledou chodili pouze malé děti (cca do 12 let) a to obojího pohlaví a pomlázky neměli na mlácení, ale na klepání na branku (plot) či dveře stavení, tím symbolizovali příchod jara. Museli samozřejmě odříkat koledu, případně zazpívat a zatančit, za toto všechno dostali vajíčka buď barvená v cibuli a jiných přírodních barvivech, nebo jenom čistě bílá. Celé takto pojaté Velikonoce jsou vlastně pohanské - vajíčko zde symbolizuje zrození života v té nejčistší podobě a zároveň je to nejmarkantnější projev příchodu jara, kdy s prodlouženými dny opět začnou slepice snášet vajíčka.

Tak takhle se bavili naši předkové. My se bavíme - přinejmenším polovina populace (ta menší) - tím, že mlátí druhou polovinu populace a za to potom dostanou vajíčka či jinou odměnu. Velikonoční tradice v našem podání jsou esencí patriarchátu. Dobyvačný muž - hrdina - vyšlehá co nejvíce pasivních žen - princezen - a navíc je těmito za své násilí odměněn. V té odměně za své agresivní jednání vidím tu nejhorší část, tímto obyčejem se každá dospívající generace chlapců dozví to, že dívky tu jsou od toho, aby se mlátily a ještě to mají rády (protože oblíbenost dívky se pozná podle počtu koledníků) a straně chlapců napomáhají i rodiče (tedy legitimizační autorita) tím, že odmítají dívky zapírat a vystrkují je před dům se slovy: Jen ať dostane. Chlapec je poprvé za své agresivní chování odměněn a je v něm tímto posílena představa toho, že mlátit dívky a ženy je normální.

Možná že, se vám bude zdát tato má myšlenka přitažená za vlasy či dovedená do extrému, ale věřte tomu, že to byl záměr. Na extrému či domyšlení společenských souvislostí se dobře předvádí nelogičnost či naopak smysl našeho počínání. No uznejte, když se nad tím tak zamyslíte: Co jiného jsou Velikonoce, než legitimní násilí chlapců na dívkách a ještě navíc za odměnu?

Tak šťastně k novým modřinám a spoustě vajec. Ať se u nás má patriarchát dobře!