 |
|
 |
DISKUSE
Online diskuse probíhá k tématům ve vyznačených rubrikách. Máte-li
tip na nové téma k debatě, napište nám do redakce@feminismus.cz.
Sama v restauraci
...nebo v kavárně, v hospodě, v baru, na party, na diskotéce... Potřebujete muže, kamarádku či kolegyni, abyste si zašla v poledne do restaurace na oběd? Když nikoho neseženete, radši jste hlady nebo sežvýkáte rohlík se salámem? Nejmenovaná mladá lékařka odpověděla socioložce na otázku "Mají muži společenské výhody?" takto: "Nevím, možná mohou vystupovat víc sami za sebe, jsou samostatnější, já když si chci zajít v poledne na oběd, potřebuji vzít s sebou sestřičku, jinak by na mě divně koukali". Podobně uvažuje překvapivě mnoho žen. Dívají se na nás skutečně divně nebo tento pocit přežívá jen v našich myslích? Kolik z nás tyto bariéry nevnímá? Jak se cítí žena, když si sama zajde například do kavárny? Kam všude si netroufáte jít sama, vadí vám to, už jste o tom přemýšlela?
datum:
18. 10. 2003 autor:
Milena
Ať si zvyknou... |
Váš příspěvek mi tedy vyděsil. Něco takového zažít, asi by mi to silně o¨přiskříplo sebevědomí. Musím říci, že lidé (muži i žena) u těch dvou stolů byli velmi nevychovaní, když to řeknu jemně. Přeji Vám, abyste něco takového už nikdy nezažila! Já mám taky něco na téma žena v hospodě: Před několika lety jsem byla měsíc u dcery v Brně, kerá se učila na zkoušky na VŠ a měla tříměsíční mimnko. Bydleli s manželem v pronajaté garsonce. Já jsem uvařila, dcera mi předala nakrmené miminko a já jezdila 3 hod,po parku až do dalšího kojení. Večer přišel její muž z práce, já po večeři vypadla, abych jim dopřála nějaké soukromí a šla do kina. Když jsem zkoukla všechny filmy, které mě zajímaly, tak jsem taky některý večer šla do hospody. V Brně to neznám, neměla jsem tam nikoho známého. Vzala jsem si knihu, zasedla do nějakého slušně vyhlížejícího podniku, dala jsem si pivo (mám ho ráda) a četla jsem si. Po 2 pivech (asi za 2 hod. jsem odjela domů. Když jem usedala a objednávala jsem si, vnímala jsem, jak na mě zírají, cítila jsem se tam jak nastřelená. Nicméně jsem se pohroužila do knihy a na vše jsem zapomněla. Za nějaký čas jsem zase vyrazila do jiného podniku, pocity stejné. Jenže já v tom Brně byla měsíc (na víkendy jsem jwezdila domů) a časem jsem cítila touhu si s někým pokecat! Dcera se buď starala o dítě, učila se nebo spala (nad učením), s miminkem si taky nepoklábosíte, ale v těch hospodách to nešlo! Chlap přijde do hospody, k někomu přisedne a zkusí hodit řeč. Ale ženská? Já jsem zoufale toužila po nějakém klubu, kam si může ženská zajkít a poklábosit s kýmkoliv o čemkoliv! Tohleto je o té svobodě muže! Jenže chápu, že ten klub musí zase založit ženy, pokud jej potřebují. Jenže ty mají třeba aspoň kamarádku nebo kolegyni. Nevím, kolik žen je tak osamělých, že nemají ani to. O kamarádku nějakým způsobem přijdou a nové přátelství se od určitého věku navazuje hůře...Prostě k tématu: Pro muže je hospoda klub, pro ženu je to místo, kam sice mohou, ale to potěšení, které tam muž nalézá, tam najdou těžko... .
ODPOVĚDĚT
|
|
|
|
|
|
|
