 |
|
 |
DISKUSE
Online diskuse probíhá k tématům ve vyznačených rubrikách. Máte-li
tip na nové téma k debatě, napište nám do redakce@feminismus.cz.
Sama v restauraci
...nebo v kavárně, v hospodě, v baru, na party, na diskotéce... Potřebujete muže, kamarádku či kolegyni, abyste si zašla v poledne do restaurace na oběd? Když nikoho neseženete, radši jste hlady nebo sežvýkáte rohlík se salámem? Nejmenovaná mladá lékařka odpověděla socioložce na otázku "Mají muži společenské výhody?" takto: "Nevím, možná mohou vystupovat víc sami za sebe, jsou samostatnější, já když si chci zajít v poledne na oběd, potřebuji vzít s sebou sestřičku, jinak by na mě divně koukali". Podobně uvažuje překvapivě mnoho žen. Dívají se na nás skutečně divně nebo tento pocit přežívá jen v našich myslích? Kolik z nás tyto bariéry nevnímá? Jak se cítí žena, když si sama zajde například do kavárny? Kam všude si netroufáte jít sama, vadí vám to, už jste o tom přemýšlela?
datum:
4. 7. 2003 autor:
sarka
Šárko! |
tohle všechno může mít spoustu důvodů. já jsem hodně akční, často někam chodím, pak se musím vracet sama domu noční tramvají apod. i přes mojí vrozenou společenskost chodím někam ráda sama (na kampu, petřín, do kaváren apod.). a za další - asi nejsem ošklivá (netvrdím že jsem nádherná, ale ošklivá určitě ne...). rozhodně nejsem tuctová. já spíš myslím, že rozdíl je v tom, čeho si dotyčný člověk všímá a jak reaguje. vidím neustále - nebo přinejmenším velmi často jak ožrala zírá nebo otravuje nějakou holku. po 21:00 se stačí projít centrem přes národní třídu, hlavní nádraží apod. a když se člověk zaměří jen na pozorování těchto věcí, uvidí to (jinak si toho třeba nevšímá). taky si všímám, že některý holky jsou s tím tak nějak smířený. příjemný jim to neni, ale chápou to jako životní úděl o kterém ví, že s ním nic nesvedou. nemyslím si, že bych se nějak podtstaně lišila od zbytku populace, rozdíl je v tom, že někoho to trápí víc a někoho méně. vaše sestra se zcela jistě setkává s podobnými exoty jako já, ale nevěnuje tomu třeba pozornost, zatímco já se cítím omezovaná, naštvaná a nesvobodná a dotčená... prostě mi to strašně vadí. jen pro přesnost - posledních pár týdnů - o tom dementovi na kole jsem tu už psala, to je asi měsíc, tak od té doby jsem viděla jednoho ožralýho exhibouše na kampě a pak me v noci otravoval asi 50letej ožralej chlap na zastávce tramvaje (nic příjemnýho). takže asi tak. každopádně zajímavý, že vás moje stěžování inspirovalo optat se ženských členů vaší rodiny na jejich zkušenost. moje kamarádky neustále zažívají totéž co já, vím že nejsem sama kdo to zažívá (ale jen já tu o tom píšu...). mějte se a zeptejte se třeba i mimo okruh rodiny, docela ráda si to tu pak přečtu...:-) .
ODPOVĚDĚT
|
|
|
|
|
|
|
