 |
|
 |
DISKUSE
Online diskuse probíhá k tématům ve vyznačených rubrikách. Máte-li
tip na nové téma k debatě, napište nám do redakce@feminismus.cz.
Sama v restauraci
...nebo v kavárně, v hospodě, v baru, na party, na diskotéce... Potřebujete muže, kamarádku či kolegyni, abyste si zašla v poledne do restaurace na oběd? Když nikoho neseženete, radši jste hlady nebo sežvýkáte rohlík se salámem? Nejmenovaná mladá lékařka odpověděla socioložce na otázku "Mají muži společenské výhody?" takto: "Nevím, možná mohou vystupovat víc sami za sebe, jsou samostatnější, já když si chci zajít v poledne na oběd, potřebuji vzít s sebou sestřičku, jinak by na mě divně koukali". Podobně uvažuje překvapivě mnoho žen. Dívají se na nás skutečně divně nebo tento pocit přežívá jen v našich myslích? Kolik z nás tyto bariéry nevnímá? Jak se cítí žena, když si sama zajde například do kavárny? Kam všude si netroufáte jít sama, vadí vám to, už jste o tom přemýšlela?
datum:
31. 1. 2005 autor:
kika
zabrousila jsem sem |
a téma sama v restauraci mě zaujalo. doma s tím problém nemám, to chodím do hospody s kámošema. i když musím konstatovat, že když se domluvím s chlapama, tak schválně přijdu trochu později, abych si byla jsitá, že už tam budou a když jdu s babama, tak si dáváme sraz někde venku a pak jdeme do hospody najednou, aby tam žádná z nás nemusela čekat. z dob tak před deseti lety, kdy se jsem začala vypadat jako ženská, ale ještě jsem měla málo zkušeností a sebevědomí na to, abych dokázala slimpoše rovnou sprostě a nekompromisně poslat so p... a potom netrpěla výčitkami, že jsem sprostá na někoho, kdo to se mnou možná myslel dobře, mám ze "samostatných pobytů ve společnosti" pár nepříjemných zážitků (na úrovni fyzického kontaktu), proto ta opatření. Takže jak jsem začla, doma v pohodě. Nejvíc mě ale pobavilo (tento výraz volím namísto "nasralo"), když jsem před pár lety dělala nějakou brigádu, při které se jezdilo po městech a spalo v hotelích. Na recepcích hotelů jsem jako mladá holka udivovala oznámením, že chci napsat účtenku pro zaměstnavatele, protože jsem na služební cestě. Divily se i ženy - recepční: "Vy? Na služební cestě? A sama?" a vrchol nastal v hotelu v Břeclavi, kde to recepční-muž natolik nemohl orozchodit, že se mě ptal así pětkrát, jestli opravdu budu spát sama a pomrkával na mě. Zeptal se mě ještě jednou při návratu z večeře a ráno se mě ptal číšník u snídaně (kterého jsem do té doby nepotkala), jeslti jsem opravdu spala sama, že tomu u tak hezké holky nevěří. Na večeře jsem chodila sama do restaurací a samozřejmě se na mě muži dívali s takovou to směsicí vyzývavosti a touhy mě zachránit a ženy mě jakožto děvku na lovu zahrnovaly opovržlivými pohledy. Řešila jsem to nosem zabořeným v knize nebo časopise a hltáním, abych už byla pryč. Jo, a nedávno jsem se v práci bavila s kolegou o hospodách a vylezla z něho závratná myšlenka: My chlapi se chodíme do hospody ožrat a pobavit, ale vy baby tam chodíte lovit. Řekl to tak hezky upřímně a chudák vůbec nechápal, proč jsem dostala záchvat smíchu. .
ODPOVĚDĚT
|
|
|
|
|
|
|
