Do 14. září letošního roku probíhala v Praze v Domě u zlatého prstenu výstava děl Vlasty Vostřebalové Fischerové. Šlo o zajímavou výstavu zajímavé ženy a umělkyně. Mluvily jsme o ní s jednou z kurátorek výstavy – Michaelou Frank Barnovou.

Přijďte si na stánek Gender Studies na Karlovo náměstí v Praze (u sochy E. Krásnohorské) pro bezplatnou právnickou radu, vyplnit si kvíz o svém chování na internetu nebo si zaběhejte v běhu rovných šancí. Tento čtvrtek u příležitosti Dne rovnosti žen a mužů, který zaměříme na osvětu o důležitém tématu - genderově motivovaném násilí a šikaně na internetu a v kyberprostoru – jak jim předcházet a jak se jim bránit.

V pátek, 6. června 2014, od 19:30 se v Divadle v Celetné představí inscenace SAMODIVA /divadelní blues pro sólo matky/. Ta vznikla v rámci unikátního projektu Divadlo žen a mužů iniciovaného občanským sdružením Tripitaka a Centrem experimentálního divadla v Brně. Cílem celého snažení bylo podpořit matky samoživitelky, které po mateřské dovolené marně hledaly a hledají práci.

Na přelomu roku proběhla anketa, která se týkala situace českých lesbických, gay, bisexuálních a transsexuálních (LGBT) seniorů a seniorek, zejména jejich postojů k potenciálnímu využití služeb zařízení rezidenční péče. V únoru se pak v Praze uskutečnil mezigenerační diskusní večer, na kterém starší gayové a lesby hovořili o svých radostech, strastech a přáních. Několik LGBT spolků postupně rozvíjí spolupráci se seniory a seniorkami jak v ohledu sociálním, tak paměťově-historickém.

Přístup naší společnosti k problematice stáří a stárnutí prochází v posledních letech radikální proměnou. Postupná změna demografické křivky a s tím spojené jevy se dostávají do centra pozornosti odborné i laické veřejnosti. Jakkoli bývají medializovány především negativní aspekty tohoto trendu, přesto získávají na frekvenci přístupy vnímající stárnutí společnosti jako výzvu a příležitost pro změnu situace a celkového přístupu k tzv. starším dospělým. Diskutovány jsou např. koncepty kvalitního a úspěšného stárnutí a postupně pak dochází ke změně paradigmatu petrifikujícího třetí věk jako období neproduktivní a neaktivní.

Z různých výzkumů dlouhodobě vyplývá, že zaměstnanci a zaměstnankyně vnímají jako opodstatněné při rozvázání pracovního poměru „přednostně propouštět ty, kterým to uškodí méně“. Toto stanovisko se ukazuje jako poměrně konzistentní i s většinovým názorem populace, který ukazuje naladění na podporu pracovních příležitostí především pro mladé lidi a snahu nezabírat pracovní místa těmi, kteří by pracovat již nemuseli. Souběh pobírání starobního důchodu a možnost pracovat je sice uzákoněna, velké podpoře se však netěší. Věková diskriminace v této oblasti stále existuje.