Venku se začíná stmívat, betonovou místností ale dál neúnavně zní ťukání klávesnic. Nad nimi se krčí několik skupin dívek. Některé programují, jiné pracují s tavící pistolí nebo upravují čipy na mikrobity. Do malého městečka u Budapešti jich na V4 STEM Camp poslední týden školního roku přijelo přes čtyřicet, a to ze všech zemí Visegradské čtyřky.

Gender Studies aktuálně nabízí volnou pozici člen/ka auditorského týmu.

Neholí si nohy. Jsou ošklivé, nemají rády sex a pravděpodobně jsou to lesby. A hlavně – nenávidí muže. To jsou jen některé stereotypy, které s oblibou kolují o feministkách nejen po hospodách, ale i třeba v Poslanecké sněmovně. Jaké jsou ale feministky doopravdy? Kam směřuje dnešní feminismus? A může být feministou muž?

Norsko je dnes mnohými bráno jako ideál rovnosti a rovnoprávnosti, a to nejen v otázce rovnosti rasové, ale i rovnosti pohlaví. I v tamní společnosti ale stále přetrvává řada předsudků a izolace některých menšin, mezi něž patří i Romani a Roma. Ve zvlášť obtížném postavení jsou romské ženy, které musí čelit útisku nejen od většinové populace, ale i v rámci vlastní komunity. Jsou to proto zejména ony, kdo potřebují pomoc a podporu ve společnosti, která jim do cesty staví jen překážky.

Jak všichni víme, Skandinávské země patří v oblasti vyrovnaného zastoupení žen a mužů k nejprogresivnějším a v celosvětových žebříčcích, které hodnotí míru reprezentace osob obojího pohlaví v různých společenských oblastech, zaujímají tradičně přední pozice. Uvítali jsme proto možnost vycestovat v dubnu letošního roku na pracovně-studijní pobyt do norského Osla a blízkého okolí, a to díky podpoře ze strany Open Society Fund Praha, který skrze program „Dejme (že)nám šanci“ cestu financoval a organizoval převážnou část programu.

Ženy jsou téměř v každé společnosti oslavovány jakožto něžné a křehké bytosti, jejichž hlavní životní rolí a náplní je mateřsky se starat o rodinu a předávat svým potomkům takové hodnoty, které budou v souladu s většinovou představou o národní identitě. Na ženách tedy visí břímě jakési ctnosti národa, kterou mají za úkol chránit a předávat dál. Na ženy se také běžně nazírá jako na nenásilné bytosti, které se válečného násilí přímo neúčastní. Tyto představy či dokonce předsudky o ženách jsou ovšem velmi jednostranné, a proto dosti nepřesné.

Postavení žen ve válečných konfliktech je významným tématem současných genderových studií. První představovaná kniha Women and war autorské dvojice Kaufman a Williams zevrubně toto téma rozebírá a snaží se odpovědět na otázky související s postavením žen v období, které válečným konfliktům předchází, během války samotné a v období po ní. Druhá publikace Rámce války je dílem přední světové politické a feministické teoretičky Judith Butler, která v pěti esejích zkoumá téma vnímání lidských životů a jejich hodnoty ve válečných konfliktech.

10. května jsme v rámci cyklu diskusních přednášek na aktuální témata uspořádali setkání k otázce, která je z tohoto pohledu zatím spíše na okraji zájmu odborné i laické veřejnosti, a tou jsou genderové aspekty náhradní (rodinné) péče.

Myšlenka nenásilí se výrazně prolíná oborem konfliktních studií prakticky od jeho zrodu. Jedna větev této společenskovědní disciplíny, která se zrodila po druhé světové válce, se ostatně etablovala pod názvem studia míru (peacestudies). Mírová studia si vytkla přímočarý a svrchovaně ambiciózní cíl: přispět výzkumnou činností k omezení a ideálně vymýcení ozbrojených konfliktů z mezistátních vztahů.

Přes deset let (1991-2002) pustošila Sierru Leone občanská válka. Vleklý konflikt, který rozpoutala povstalecká Revoluční sjednocená fronta, měl kořeny v celkové a hluboké krizi moderního sierraleonského státu, v dlouhých letech zneužívání moci politickými elitami a náčelníky. Vraždění a mrzačení civilistů, sexuální násilí, nucené odvody dětských vojáků, drancování měst a vesnic se stalo součástí života jejích obyvatel.