Letos v srpnu vyšel na zpravodajském webu britského deníku The Guardian článek týkající se vlivu a dopadů fungování v online prostředí na mladé dívky. Článek byl založen na výsledcích a komentářích průzkumu, který realizovala britská charitativní organizace Girlguiding a kterého se zúčastnilo více než 1 000 mladých lidí. Text níže je zkráceným překladem původního článku.

Představu ideální rodiny dokážeme odříkat jako dětskou básničku: muž, žena, dítě. Implicitně předpokládáme, že jde o vztah rodičů a dítěte. Zapomeneme na prarodiče nebo sourozence. Implicitně rodinu definujeme pomocí struktury a genderu. Nemluvíme o jejím fungování – soudržnosti, sounáležitosti, péči, sdílení, podpoře, řešení konfliktů nebo spoluzodpovědnosti.

Téma depresí prolomilo v poslední době své tabu, mluví se o nich v médiích hodně, méně ale o jejich genderových aspektech. Nejde přitom jen o to, jestli jimi trpí více ženy nebo muži, jak se můžou lišit příčiny, projevy a důsledky tohoto onemocnění, ale také jestli má sama diagnostika nějaké předsudečné přístupy, rozdílné pro obě pohlaví. Níže pár poznámek bez ambicí na odborný text. Pro jistotu připomeňme, že se bude týkat depresí jako onemocnění, ne blbé nálady a „depky“ a konkrétně depresí psychogenních, ne organických (tedy ne vyvolaných somatickými onemocněními).

Psychoanalýzu lze definovat z různých hledisek. Mimo jiné je léčebnou metodou, která u analyzovaného hledá vnitřní pravdu a ruku v ruce s úlevou od jeho trápení směřuje k živé celistvosti, otevřenosti a tvořivosti. Psychická realita, svět osobních fantazií a vztahové konstelace se vynořují v dlouhodobém vztahu analytika/analytičky a analyzovaného. Objevovaný význam subjektivní zkušenosti a nevědomých souvislostí probouzí u analyzovaného schopnost poskytovat sám sobě úlevné sebe-porozumění. Vybavuje ho schopností zůstávat se sebou v kontaktu, ať již o samotě nebo ve svých vztazích. Díky tomu dochází k úlevě od předchozího psychického nebo psychosomatického strádání. Jedná se o dlouhodobý proces, jehož součástí je rozpoznávání sebeochranných představ, manévrů, úkrytů, jež zamezují a mírní psychickou bolest. Během léčby dochází k deziluzím, ztrátám dosavadních stereotypů, sebeklamů.

Jako školní psycholožka se na základní škole setkávám s různými potížemi, které děti a dospívající řeší - od vztahových problémů se spolužáky, konflikty s učiteli či rodiči, až po úzkosti a deprese. Na základě vlastní zkušenosti z praxe, které se věnuji 5 let, se zamýšlím nad tím, jak téma genderu vstupuje do mé práce a jak s ním mohu a mám pracovat. Zaměřím se na dva úhly pohledu. Prvním je otázka, zda se problémy dětí, se kterými za mnou přichází, liší na základě pohlaví, a druhým, jestli, a případně jak, škola působí na genderové role?

Eva Kavková je zakladatelka a ředitelka organizace EKS, zabývající se kariérovým poradenstvím, více než 15 let rozvíjí jednotlivce i týmy. Eva se spolupodílela na vypracování výzkumu Ženy a trh práce. Položili jsme jí tedy pár otázek, které výsledky výzkumu přiblíží.

Propad v zaměstnanosti žen s dětmi nadále dosahuje alarmující výše v porovnání se zbytkem Evropy. A to navzdory tomu, že nezaměstnanost neustále klesá a s nedostatkem lidí se potýká velké množství podniků. Ty rozjíždějí náborové kampaně, lákají zaměstnance na nejrůznější benefity a hledají způsob, jak obsadit volná pracovní místa. Řešením, které se nabízí, je zaměstnat ženy s dětmi do 15 let. Těch, které aktivně hledají práci, je na trhu více než 30 000. Firmy to však stále neumí využít ke svému prospěchu. Toto zjištění mimo jiné vyplynulo z výzkumu, který EKS realizovala v červnu letošního roku.

Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D. je výzkumnou pracovnicí Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Mezi hlavní oblasti jejího profesního zájmu patří chování uživatelů a uživatelek na internetu ve vztahu k jejich bezpečnosti a právě na to jsme se ptali v rámci rozhovoru pro zpravodaj Rovné příležitosti v souvislostech.

Vztah feminismu, genderových studí a psychologie je tradičně velmi třaskavý. Nejčastěji podléhá kritice nedostatečné zohlednění ženské zkušenosti v psychologické teorii i praxi. Autorky následujících dvou publikací ale hledaly více než sporná místa. Zaměřily se i na to, co mají témata společného a jak vypadá vzájemná spolupráce těchto oborů. Obě knihy přináší jak teoretické zakotvení tématu, tak obsahově bohaté studie. Zatímco publikace Jiným hlasem je zaměřená především na americké prostředí, kniha Nesamozřejmé perspektivy nabízí čtenářstvu vhled i do evropské (české a norské) praxe.