Časosběrný dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové se v letošním lednu vrátil na obrazovku České televize, tentokrát s názvem Manželské etudy po 35 letech. Šest párů, dvanáct lidí v nich již po tak dlouhou dobu na kameru sdílí svoje vztahové, rodinné a jiné peripetie, od mládí a svatby až do prarodičovského věku. Od prvních dílů až po poslední ale postupně v dokumentu mizí hlas hlavních ženských protagonistek.

V nové rubrice zpravodaje vám představíme, s jakými případy se v právní poradně Gender Studies nejčastěji setkáváme. Vybrali jsme témata, která se mezi jednotlivými dotazy objevují opakovaně. Příkladové dotazy doprovází i přehledně zpracované odpovědi. První z dotazů v této nové rubrice se týká sexuálního obtěžování na pracovišti.

Ústavní soud loni v jednom svém rozsudku zdůraznil, že odsouzení mají právo na kontakt se svými dětmi. Ale pravidelný kontakt a každodenní péče jsou dvě rozdílné kategorie. Nejen v této souvislosti jsme položili několik otázek ředitelce ženské věznice ve Světlé nad Sázavou plk. PhDr. Gabriele Slovákové, Ph.D., která na této pozici působí již od roku 2010.

Sebevraždu podle ČSÚ spáchá 4,7 mužů na 1 ženu. V posledních letech se přitom počty sebevražd snižují, z 2 079 ročně v padesátých letech na 1 560 v roce 2014. Přesto tvoří tento počet 1,2 % všech zemřelých. Dle statistik došlo u mužů k sebevraždě v 1 288 případech, u žen pouze v 288 případech.

Pokud Vám imponuje znázornění žen jako strážkyň rodinného krbu, něžných a milujících matek nebo obecně křehkých bytostí, tak se při zhlédnutí poslední choreografie Lenky Vagnerové nebude stačit ani divit. V představení Amazonky vystupují ženy, které se vyžívají v násilí, bolesti a boji. Oddávají se drogám, aby pak společně nacvičovaly v pomalém rauši útok jeden na jednoho, resp. jedna na jednu.

Název tohoto článku, jehož cílem je zaměřit se na genderové rozdíly v problematice závislostí, jsem si částečně vypůjčil z jednoho amerického filmu, avšak nebudeme se zaměřovat pouze na „bažení“ žen, ale samozřejmě také mužů. Bažení (craving) je jednou ze základních charakteristik závislostí všeho druhu. Jde o silnou, takřka nekontrolovatelnou či obsesivní touhu po něčem, co označujeme jako droga, ať už se jedná o alkohol, drogu v užším smyslu slova, třeba marihuana, pervitin nebo kokain, ale také tabák či léky (v odborné hantýrce tzv. nealkoholové drogy), anebo třeba hraní na automatech či oddávání se počítačovým hrám, nekončící práci, sexu nebo nakupování.

Sexuální asistence je poměrně novou službou pro lidi s hendikepem a seniory/seniorky. V letošním roce, konkrétně v říjnu, oslavila již dva roky své existence. Jaký byl její vývoj? Jak funguje? Co je to vlastně sexuální asistence a kdo ji využívá?

Tento článek má být úvodem k tématu genderu a duševního zdraví, zhledem k jejich různorodým souvislostem se však jedná spíše o soubor úvah. Čtenář(ka) jistě odpustí některé generalizace či naopak absenci většího sepětí prezentovaných informací, což však suplují další články tohoto vydání.

Dívky dorovnaly jednu genderovou nerovnost. V tomto případě ale není proč se radovat – dostihly chlapce v počtu diagnóz ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Mezi lety 2003 a 2011 narostl podle studie z roku 2015 publikované v Journal of Clinical Psychiatry počet diagnóz u dívek o 55%, zatímco u chlapců 40%. I nadále ale bývají dívky špatně diagnostikovány, což má dost nepříznivé následky.

Jak citlivě pracovat s genderem v psychoterapii a psychologickém poradenství? Jaké praktické zkušenosti mají terapeuti a terapeutky, kteří tuto perspektivu ve své praxi reflektují? To jsou otázky, na které jsem se snažila najít odpověď ve svém dizertačním projektu. Na následujících řádcích shrnu klíčové principy feministického přístupu v terapii, které jsem sestavila na základ studií Israeli a Santor (2000) a Ballou a West (2000) a doplním je konkrétními příklady z realizovaného výzkumu.