[ 31.3.2024, Marie Koval, Gender Studies, o.p.s. ]

Kromě klasického badatelského využití archiválií jsou dokumenty využívány i pro popularizační účely, jedním z těchto výstupů je i rozsáhlý web www.zenymohou.cz. Dále je kromě části osobní pozůstalosti Jiřiny Šiklové v knihovně uložen také Archiv Paměť žen s více než 170 orálněhistorickými rozhovory žen tří generací, které vyprávějí své životní příběhy na pozadí dějin 20. století. Tento archiv byl využit pro vzdělávací platformu www.pametzen.cz.

Foto: Portrétní fotografie šestnáctileté Elišky Krásnohorské před jejím prvním plesem, u příležitosti vydání cyklu Svéhlavička v časopise Dívčí svět, Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies, o.p.s.

Archiv Elišky Krásnohorské

Ačkoliv větší sbírky a osobní fondy s archiváliemi k osobě Elišky Krásnohorské a dalších představitelek českého ženského hnutí jsou uloženy zejména v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, v Knihovně Jiřiny Šiklové se skrývají poklady z feministické historie, které v jiných archivech nenaleznete. Co tedy znamená Archiv Elišky Krásnohorské a proč jej vlastní zrovna Gender Studies? 

Jedná se o sbírku vzácných archivních dokumentů z osobní pozůstalosti Elišky Krásnohorské a z počátku dějin českého ženského hnutí. Tyto archivní materiály zpřístupňuje Gender Studies, o.p.s. veřejnosti. Získaly*i jsme je v roce 1997 díky daru Jana Bouzka, profesora archeologie a kolegy Jiřiny Šiklové z FF UK, a zároveň příbuzného Vlasty Rostočilové. Vlasta Rostočilová byla aktivní představitelkou ženského hnutí, profesorkou na dívčím gymnáziu Minerva a blízkou přítelkyní a poslední opatrovatelkou Elišky Krásnohorské. Sbírala a uchovávala památky na ženské spolky a starala se o pozůstalost jejich zakladatelky Elišky Krásnohorské. Díky Janu Bouzkovi se tak do Gender Studies dostala jak pozůstalost Elišky Krásnohorské a cenné písemnosti českého ženského hnutí, tak i pozůstalost Vlasty Rostočilové. Všechny tyto dokumenty jsou součástí Archivu Elišky Krásnohorské, který je uložen v Knihovně Jiřiny Šiklové (přejmenované v roce 2021 na počest své zakladatelky) a nyní je k dispozici i pro badatelské účely veřejnosti.

Foto: Fotoalbum s osobní pozůstalosti Elišky Krásnohorské, Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies, o.p.s.

Co je v archivu k vidění?

Archiv Elišky Krásnohorské obsahuje unikátní dokumenty, rukopisy, fotografie, korespondenci, autorské tisky, dobová periodika a další materiály z osobní pozůstalosti Elišky Krásnohorské, ženských spolků (Minerva, Ženský výrobní spolek český, Ženská národní rada, Ženský klub český) a dalších osobností ženského hnutí (např. Anny Rypáčkové, Marie Calmy Veselé, Vlasty Rostočilové či Marie Mikulové). Unikátní součást archivu tvoří také sbírka fotografií od JUDr. Soni Hendrychové (*1929), právničky a neteře tajemnice Františky Plamínkové. Díky jejímu odkazu jsou tak uchovány v Archivu Elišky Krásnohorské i fotografie Františky Plamínkové, Milady Horákové a dalších členek Ženské národní rady či Ženského klubu českého. Archiv Elišky Krásnohorské a dějin českého ženského hnutí byl průběžně rozšiřován díky darům i antikvárním nákupům. Jedná se o cenné archivní materiály pokrývající činnost českého ženského hnutí, zejména pak od poloviny 19. století až po 90. léta 20. století.

Foto: Pozvánka na slavnostní večer k 60. narozeninám Františky Plamínkové, 9. 3. 1935, s notovým záznamem Mnogaja ljeta, hudba od: Adolf Cmíral, na programu i proslovy R. Vackové a M. Horákové, Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies, o.p.s.

V roce 2023 prošel Archiv Elišky Krásnohorské kompletní revizí, restrukturalizací a digitalizací díky projektu Po stopách ženské vzdělanosti: Od Elišky Krásnohorské k Jiřině Šiklové, v rámci kterého Gender Studies navázalo spolupráci s Národní a Univerzitní knihovnou Islandu a Archivem dějin žen v Reykjavíku (Kvennasögusafn – The Women's History Archives, National and University Library of Iceland). 

Při bádání nad dobovými dokumenty v našem Archivu Elišky Krásnohorské na vás dýchne jedinečná atmosféra doby, kdy feministky řešily právo na studium na středních a vysokých školách, získání volebního práva a působení v politice, otázku seberealizace a uplatnění, možnosti rozhodovat o vlastním těle a partnerství. Nebo se dozvíte, jak se tehdejším ženám žilo, v jakých spolcích se sdružovaly, kde se scházely, jaký jazyk používaly a jakým způsobem se podporovaly. A možná zjistíte, jak je jejich nebojácnost a neúnavná činnost inspirativní i pro nás dnes. Během třídění a soupisu archivu i přípravy výstavy Praha feministická. Místa, kde se psala historie jsem se opakovaně zamýšlela, co by asi tak dnes udělala Františka Plamínková, jak by se zachovala Eliška Krásnohorská, co by k tomu řekla Fráňa Zeminová nebo napsala Karla Máchová? Protože i v současném feminismu máme na koho navazovat. I proto je zajímavé číst dobovou korespondenci, deníky nebo třeba poezii.

Vybrané archiválie jsou také k vidění v rámci výstavy Praha feministická. Místa, kde se psala historie v Kampusu Hybernská do 18. dubna 2024 nebo na www.zenymohou.cz.