[ 28.8.2017, Markéta Budská, Gender Studies o.p.s. ]

Příběh Sergeje Polunina je světu poměrně znám. Narodil se jako zázračné, pohybově nadané dítě v malém městě Cherson na Ukrajině. Aby rodina finančně podpořila jeho další studium v Kyjevě, s dobrým úmyslem a vidinou možného Sergejova úspěchu se rozdělila. Jeho otec se nechal najmout jako dělník v Portugalsku, babička pracovala jako ošetřovatelka v Řecku a matka se s ním přestěhovala do Kyjeva. Veškeré prostředky byly investovány do budoucnosti jediného syna. Motivace náctiletého Sergeje zvládnout vysoké nároky a každodenní trénink pramenila z touhy znovu sjednotit svou rodinu. Když potom uspěl na konkurzu a zahájil studium na Royal Ballet School, zůstal v Londýně zcela sám.

Za několik let překonal veškerá očekávání a v devatenácti letech se stal nejmladším prvním sólistou této prestižní scény. Mluvilo se o něm jako o talentu od Boha a byl srovnáván se jmény jako Nurejev či Baryšnikov. Jeho píle, nadání a kompletní rodinné úspory mu dopomohly dostat se na profesní vrchol. Potud je příběh dojemný, nicméně bez šťastného konce. Kombinace dospívání v izolaci tanečních sálů, odcizení, rozpad rodinného zázemí, rozvod rodičů a absence osobního života začaly pomalu probouzet frustraci a osobní krizi. V době celosvětové proslulosti, ovací a plných sálů ho trápily vnitřní běsy. Začaly divoké večírky a drogy, tetováním pokryl značnou část svého těla, přestože takové zásahy jsou v baletu nepřijatelné. Svět mu ležel u nohou a Sergej svůj život nenáviděl.

Po necelých dvou letech se dostal do hlavních zpráv jako ukrajinský l´enfant terrible rozhodnutím ze dne na den opustit londýnský balet. Jeho cesta následně pokračuje v Rusku, kde ho ale čeká stejné vyhoření. Na pokraji svých psychických sil se rozhodne rozloučit se se světem baletu zcela, a to stylově posledním tancem. David LaChapelle natočil na Hozierovu skladbu Take me to the Church choreografii, která zrcadlí Sergejův příběh duše ve sledu vzletů a pádů. Technicky náročné skoky následují návraty na zem, kdy se v kleku snaží nalézt uzemnění a sílu vstát.

Závěr dokumentu vyznívá tak trochu do prázdna. Vrchol a pád tanečníka, příběh smlouvy s ďáblem, která byla podepsána již v dětství, mediální bublina, obžaloba systému tanečního vzdělávání. Ale co dál?
Taneční video se Sergejovým rozloučením se stalo světovou senzací a díky němu se dostal jeho lidský příběh do povědomí široké veřejnosti. Bolest a emoce, které prožíval při natáčení tohoto klipu, v něm probudily touhu pokračovat dál. Nalezl sílu ve světě baletu zůstat a změnit jej.

Sergej objíždí s filmem svět. Svůj osud zachycený v dokumentu používá jako univerzální příběh, který má ukázat, jak moc je život tanečníka náročný a jaké oběti si vyžaduje, kolik svobody sebere. Založil nadaci Project Polunin, v níž chce vytvořit pro taneční umělce podpůrnou platformu s agenty, manažery, právníky, psychology, která by se o tanečníky postarala. Přesto, že je balet stále populární, podpora tanečníků není téměř žádná, jsou pouhým nástrojem ve svých angažmá.

Pokud tento dokument a turbulentní život profesně i lidsky výjimečného tanečníka ovlivní a sjednotí svět tanečního umění, je to příběh, který měl být prožit.