.:: feminismus.cz ::.

Slash fiction: feministická cesta tam a zase zpátky

Co když je mezi parťáky (či úhlavními nepřáteli) víc, než do příběhů zachytili jejich autoři a autorky? Možná nedořečené rozvinou v dalším pokračování... ale dá se na to spoléhat?

Fan fiction, ze které se slash fiction později vydělila, bývá považována za přímou reakci na vyloučení publika z procesu vyprávění. Medializací, profesionalizací a úzkým pojetím autorství se příběhy postupně odcizily participativní orální tradici, ze které vzešly. Publikum je odsouzeno k přijímání příběhů jako již hotových a neměnných produktů. Pokud je nespokojeno s konkrétním příběhem, může si vybrat z nepřeberného množství jiných světů a postav. Fans však mají silný vztah ke zcela konkrétním postavám a chtějí participovat na vyprávění jejich příběhů. Pokud příběhy, které jim média nabízejí, nenaplňují jejich očekávání bezezbytku, zhostí se často doplnění produkce sami.

V případě subžánru slash fiction jde o domýšlení jejich homosexuálních variant.Výraz „slash“ je odvozen od anglického názvu pro znak lomítka, kterým jsou v popisech fan fiction oddělovány postavy, jejichž vztah rozvíjí (např. Bodie / Doyle, Severus Snape / Harry Potter, Jack Sparrow / Will Turner). Označení slash fiction se v běžném chápání omezuje na vztahy mezi mužskými postavami. Pokud je rozvíjen vztah mezi ženami, bývají díla prezentována jako femslash, femmeslash nebo saffic (složenina sapphic fiction).

Protože slash fiction nemusí zdlouhavě rozepisovat historii vztahů, kterou fans dobře znají z originálních děl, omezuje se většinou jen na jejich erotické vyvrcholení. To může nabírat formu od konsenzuálního „vanilla sexu“ přes BDSM až po znásilnění. Častým syžetem je také „tenkrát poprvé“, ve kterém postavy konečně naplní vzájemnou potlačovanou touhu.

Fan fiction se těší dlouhodobě pozornosti mediálních studií. Ta však projevují zájem primárně o fandom jako sociální strukturu umožňující participativní vyjednávání významů děl a amatérskou tvorbu, vycházející z těchto kolektivních interpretací. Zájem feministicky orientovaného výzkumu zaznamenal až vznik slash fiction.

Skutečnost, že ve svých příbězích zpochybňuje předpokládanou heterosexualitu postav, stačila první vlně feministického zájmu k až nekritickému oceňování jejího subverzivního potenciálu. Tato fáze však trvala poměrně krátce a feministická reflexe se zvrátila téměř v pravý opak. Paušálně odsoudit slash fiction přitom není nijak těžké. Forma na pomezí pornografie a melodramatu k tomu přímo vybízí. Feministická reflexe však přinesla i nesporně případnější výhrady proti chápání slash fiction jako bezvýhradně emancipačního žánru.

V lehce idealizovaném pojetí bývá slash fiction považována za ženskou literaturu vyjadřující touhu autorek po heterosexuálním vztahu mezi rovnocennými partnery. Vztahy mezi muže vepisuje v podstatě z nouze, protože jen mezi nimi je skutečná rovnost v intencích původních děl myslitelná. Pokud jsou ženské postavy v původních dílech vůbec hlouběji vykresleny, bývají podřízeny mužům nebo podány takovým způsobem, se kterým se ženy-autorky nemají zájem identifikovat.

Při kritičtějším pohledu však najdeme ve slash fiction velké množství příběhů, které výraznou mocenskou hierarchizaci vztahů zachovávají. V sexuální oblasti submisivní a dominantní role nejen zůstávají, ale často jsou přímo tematizovány. Násilí i znásilnění jsou v příbězích poměrně běžné a jsou brány spíše jako krajní projev lásky, než jako nepřijatelné jednání. Mocenská hierarchie bývá sice občas převracena a původně silnější postava podléhá ve slash fiction slabší, nakolik je ale pouhé přepólování hierarchií emancipačním počinem je diskutabilní.

Násilí, bolest a zranění jsou také častou expozicí, která umožňuje rozvíjet následnou hru péče a utěšování. Motiv péče je kritičtějšími reflexemi chápán jako femininní regres, který dokládá skrytou tendenčnost a stereotypnost rolí ve slash fiction, která je kontroverzně působícím výběrem homosexuálních párování pouze zastřena.

Pouhá zdánlivost subverzivního potenciálu je však jen méně závažnou výtkou, vznášenou vůči slash fiction. Ačkoli část tvorby pochází nepochybně i z LGBTIQ komunit a od heterosexuálních mužů, naprostá většina výzkumů připisuje autorství heterosexuálním ženám. Silnější interpretace proto mluví o exploataci homosexuálních identit a vztahů pro pouhou zábavu autorek, slabší pak minimálně o jejich výrazné stereotypizaci. Ve většině případů je homosexualita redukována pouze na sexuální oblast, aniž by otázky identit vůbec otevírala.

Apriorní hodnocení však postupem času odezněla a namísto vyzdvihování či odmítání emancipačního potenciálu slash fiction se feministická reflexe zaměřila na interpretaci motivací, stojících za její tvorbou.

Současné teoretizace se však i nadále většinou shodují na tom, že popudem k tvorbě je odcizenost původních děl ženské zkušenosti a potřebám. Pro dobrodružná, fantastická a vědeckofantastická díla, kolem kterých se formují fandomy, nebyly a doposud nejsou ženy cílovým publikem a ani v nich nebývají mezi hlavními postavami. Ačkoli vztahy určitou formou zpracovávají, nedokáží je podat natolik realisticky, aby ženskou část svého publika uspokojily. Nepřesvědčivost a schematičnost jejich podání pak podněcuje fantazii autorek k domýšlení jiných vztahových alternativ.

Žánrové syžety a dramaturgické postupy těchto sérií a seriálů v podstatě bezrozpornému heterosexuálnímu čtení odporují. Na jedné straně stojí hrdinové, kteří mají jen letmé vztahy se ženami, které ani nejsou plnohodnotnými postavami a málokdy se objeví ve více než jedné epizodě, na druhé pak k sobě ústřední heterosexuální páry hledají složitě a komplikovaně cestu přes několik dílů či sérií, aniž by došlo k naplnění jejich vztahu. Jako pevnější, užší a emočně probarvenější se pak snadno může jevit vztah mezi hlavními hrdiny. Posun od přátelství k plnohodnotnému partnerství není z tohoto pohledu nijak nevěrohodný ani radikální.

Je však až s podivem, nakolik nereflektovaně jsou genderovými stereotypy zatíženy i současné interpretace žánru. Reflexe převážně pracují s monolitní kategorií „ženského“, kterou jsou poměřovány motivace, cíle i samotná tvorba. Jde o neustále aplikovaný předpoklad ženského zaměření na emoce, vztahy, mužské hrdiny a v psychoanalytických přístupech potažmo o falus.

Už ale samotná schopnost promýšlet vztahy mimo heterosexuální normu a chápat pohlavní role jako fluidnější je výrazným vykročením za hranice stereotypů. I když se z aktuálního pohledu zdá, že autorky nejednají nijak uvědoměle, což jim feministická kritika stále úplně neodpustila, rozvíjení queer senzibility a rozvlňování pevných hranic genderu jsou příslibem postupného posunu ve vnímání rolí, identit a sexuality.