[ 30.8.2013, Alena Slezáčková, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity ]

Na tyto otázky se snaží najít odpověď zástupci směru pozitivní psychologie, kteří se zabývají studiem faktorů úspěšného stárnutí a spokojeného stáří. Výsledky jejich zkoumání vyznívají nadějně: pro kvalitu svého života ve stáří můžeme udělat mnohé již nyní.

Několik výzkumů nasvědčuje tomu, že míra naší spokojenosti a štěstí je v průběhu života proměnlivá. Například H. Lacey a kol. (2006) na základě svého zkoumání tvrdí, že průměrná úroveň štěstí a životní spokojenosti kopíruje tvar velkého U - po dosažení maxima v rané dospělosti pozvolna klesá až do zhruba čtyřicátého roku života (do období tzv. krize středního věku). Dobrou zprávou ale je, že poté se začíná životní spokojenost s věkem opět zvyšovat. Nezapomeňme však, že štěstí nelze brát jako jednoduchý jev - zahrnuje nejen prožívání pozitivních emocí, ale také spokojenost s tím, jak se nám daří v důležitých oblastech života, a samozřejmě také pocit smysluplnosti bytí. Přesnější výsledky ukazují, že zatímco průměrná životní spokojenost s věkem spíše roste, míra pozitivního prožívání se lehce snižuje a úroveň prožívání negativních emocí se s věkem příliš nemění.

Jak je to ale se spokojeností a duševní pohodou ve vyšším věku? Zřejmě se shodneme na tom, že projevy stárnutí a stáří nebývají vítány zrovna radostně - avšak řečeno s G. B. Shawem, „stárnutí je jediný způsob, jak se dožít vysokého věku“. A dlouhověkost je pro nás přece žádoucím cílem. Samotná léta navíc však již nestačí. Stále častěji se v souvislosti s dlouhověkostí skloňuje pojem kvalita života. Otázka tedy již nestojí pouze: jak dlouho, ale také jak kvalitně, jak spokojeně budeme žít svůj život ve vyšším věku.

Vědeckým zkoumáním toho, co přispívá ke kvalitnímu, spokojenému a smysluplnému životu, se zabývá nový směr pozitivní psychologie (Slezáčková, 2012). Jedná se o aktuální proud v současné psychologii, doplňující obraz osobnosti člověka a společnosti o kladná témata. Věnuje se zkoumání souvislostí duševní pohody a životní spokojenosti, studiu kladných emocí a pozitivního způsobu myšlení, identifikaci a rozvíjení silných stránek charakteru jednotlivce i hledání faktorů uplatňujících se v úspěšně fungujících organizacích.

V rámci zkoumání celoživotního vývoje člověka se pozitivní psychologie zaměřuje na porozumění procesu tzv. úspěšného stárnutí (Williamson, 2002; Vaillant, 2002). Upozorňuje na kladné jevy v psychice stárnoucího člověka a možnost rozvoje pozitivních stránek jeho osobnosti. Vytváří tak účinný protipól „ageismu“, tj. věkové diskriminaci založené na systematickém znevýhodňování starších osob, jež vychází z negativních představ o stáří. Připomeňme, že mezi typické mýty ageismu patří například tvrzení, že stáří je nežádoucí stav, něco jako nemoc, že starší lidé nemohou naší společnosti ničím přispět a představují primárně ekonomickou zátěž.

Pozitivní psychologie však nenahlíží na proces stárnutí jako na postupný úpadek, ale jako na přirozený úsek celoživotního vývoje člověka, který v sobě může obsahovat mnohá pozitiva. Hovoří o procesu zrání osobnosti, o tzv. zhodnocené životní zkušenosti, která se projevuje v moudrosti, nadhledu, pocitu smysluplnosti i spiritualitě. Upozorňuje také na důležitou roli starších lidí v předávání cenných zkušeností, zachovávání nejlepších tradic minulosti a ochraně společensko-kulturního dědictví.

Pokusů o přesnější charakteristiku toho, co si můžeme představit pod pojmem „úspěšné stárnutí“ (successful aging), vzniklo již několik. Na počátku 90. let představili M. Baltesová a P. Baltes (1990) svou koncepci úspěšného stárnutí, jež zahrnuje uspokojivý zdravotní stav, finanční zajištění, produktivitu, aktivitu v zaměstnání (které nemusí být placené), nezávislost, zvládání běžného života, optimistický pohled do budoucnosti a angažovanost ve vztazích a v činnostech, které poskytují staršímu člověku smysl a oporu. Podle H. Lavretzské a M. R. Irvinga (2007) je pro zdravé stárnutí důležité především zdravé fungování rozumových schopností, schopnost zvládat emoce, mít dostatečné sebevědomí, udržet si optimismus, projevovat altruismus, mít smysl pro humor a uplatňovat aktivní přístup při zvládání těžkostí.

Z výše uvedeného vyplývá, že zatímco normálně stárnoucí jedinci vykazují typické funkční změny spojené s věkem (poruchy smyslové percepce, pokles kognitivní flexibility a úbytek bezprostřední paměti, změny v míře aktivit a kvalitě sociálních vztahů apod.), úspěšně stárnoucí lidé vykazují málo nebo menší změny ve funkcích psychiky, organismu a kvalitě života obecně.

Jedinečnou studií, která se snaží přinést odpověď na otázku, co nám v průběhu celoživotní dráhy přináší štěstí a spokojenost, je tzv. Harvardská studie vývoje v dospělosti (Harvard Study of Adult Development), známá také pod názvem Grantova studie. Jedná se o dlouhodobý psychologický výzkum, v němž je od třicátých let 20. století sledováno a z mnoha úhlů pohledu zkoumáno více než osm set osob. Od šedesátých let 20. století je tento projekt spojen se jménem významného psychologa G. Vaillanta (2002), který si položil zásadní otázku: Co přispívá ke šťastnému stáří?

Na základě výsledků svého bádání Vaillant formuloval sedm nejdůležitějších faktorů, které predikují spokojené a zdravé stáří: schopnost přizpůsobení měnícím se podmínkám, vzdělání, stabilní partnerský vztah, nekouření, umírněná spotřeba alkoholu, dostatečný fyzický pohyb a přiměřená tělesná hmotnost. Na základě analýzy velkého množství shromážděných údajů pak rozdělil svoje respondenty do čtyř skupin:

V první skupině se ocitli tzv. „šťastní a zdraví“, tedy lidé, kteří ve věku svých padesáti let splňovali pět až šest výše uvedených podmínek zdravého stárnutí. Ve věku kolem osmdesáti let se pak s větší pravděpodobností těšili dobrému zdraví a byli spokojení. Druhou skupinu tvořili „smutní a nemocní“ - osoby, které ve stáří osmdesáti let trpěly mnohými fyzickými neduhy a psychickou nepohodou. Jednalo se o ty členy výzkumného souboru, kteří naplňovali ve věku padesáti let jen tři a méně faktorů zdravého stáří. Třetí skupinou byli „předčasně zemřelí“, tedy lidé, kteří se z jakýchkoli důvodů nedožili věku šedesáti pěti let a poslední skupinu tvořili respondenti, u nichž se přibližně stejnou měrou vyskytovala pohoda i utrpení, zdraví i bolest, spokojenost i rezignace.

Co tedy můžeme my sami udělat pro svoje kvalitní stáří a rozšířit tak skupinu „šťastných a zdravých“? Ukazuje se, že úspěšné stárnutí nezáleží ani tak na naší genetické dispozici, vnějších okolnostech či náhodě, ale na nás samotných. Chápeme-li stáří jako podzim života, pak v tomto období fakticky sklízíme plody toho, jak jsme vedli a prožívali svůj dosavadní život.

Významný brněnský psycholog J. Švancara (1997) formuloval již dříve výstižných pět „P“ pro optimální stárnutí: schopnost udržet si Perspektivu a s Pružností přijímat nové podněty, být Prozíravý, mít Porozumění pro druhé a nezapomínat ani na Potěšení, zdroje radosti a uspokojení. Nověji uvádí užitečné podněty a praktická doporučení pro každodenní život ve stáří J. Křivohlavý (2011). Inspiraci a konkrétní náměty pro zlepšení kvality života, a to nejen ve smyslu zmírnění negativity, ale především pro zvýšení osobní pohody a spokojenosti, nabízí v přehledové publikaci o pozitivní psychologii A. Slezáčková (2012).

Z pohledu současné pozitivní psychologie tedy můžeme závěrem shrnout, že pokud již v průběhu svého mládí a dospělosti dbáme na svou životosprávu, udržujeme se ve fyzické a mentální aktivitě, dokážeme se pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám, rozvíjíme kladné mezilidské vztahy a věnujeme se tomu, co nás baví nebo co nám dává smysl, významně tím zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme ve vyšším věku zdravější a spokojenější. Možná vás ještě napadá otázka: Je některá z uvedených podmínek důležitější než jiná? Existuje nějaký klíčový faktor šťastného stáří? Kupodivu ano, ale není to ani brilantní intelekt, ani výše majetku, ani společenské postavení. Je to kvalita mezilidských vztahů. Na otázku, co sám pokládá za nejvýznamnější zjištění vyplývající z mnohaletého výzkumu celoživotního vývoje člověka, totiž odborník na slovo vzatý, G. Vaillant, odpovídá: „To, že co je v životě skutečně nejdůležitější, jsou vztahy s druhými lidmi. Důležité je pracovat, bavit se a milovat. Ale láska je nejdůležitější. Štěstí je láska.“

(1) http://www.theatlantic.com/video/archive/2009/05/the-pursuit-of--happiness/24300/

Literatura:

Baltes, P. B., Baltes, M. M. (1990). Succesful aging. Perspectives from the behavioral science. Cambridge University Press.

Lacey, H. P., Smith, D. M., Ubel, P. A. (2006). Hope I die before I get old: Misspredicting happiness across the adult life span. Journal of Happiness Studies, 7, 2, 167–182.

Lawretsky, H., Irwin, M. R. (2007). Resilience and aging. Aging Health, 3, 309-323.

Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada Publishing.

Křivohlavý, J. (2011). Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada Publishing.

Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing.

Švancara, J. (1997). Psychologie stárnutí a stáří. In Z. Kalvach a kol., Úvod do gerontologie a geriatrie (s. 57-77). Praha: Univerzita Karlova.

Vaillant, G. E. (2002). Aging well: Surprising guideposts to a happier life from the landmark Harvard Study of Adult Development. Boston: Little, Brown and Co.

Williamson, G. M. (2002). Aging well. In C. R Snyder & S. J. Lopez (Eds.). Handbook of Positive Psychology (s. 676–686). New York: Oxford University Press.

PhDr. Alena Slezáčková, Ph.D. pracuje v Psychologickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde vyučuje předměty Pozitivní psychologie, Duševní hygiena, Psychologie zdraví a další. Těžištěm jejího výzkumného zájmu je studium silných stránek charakteru, osobní pohody a životní spokojenosti. Je zakladatelkou Centra pozitivní psychologie v ČR (www.pozitivni-psychologie.cz), zástupkyní ČR v Evropské společnosti pozitivní psychologie (ENPP) a členkou vedení Mezinárodní asociace pozitivní psychologie (IPPA). Je autorkou monografie „Průvodce pozitivní psychologií“ (vyd. Grada Publishing, 2012) a řady odborných i popularizačních textů z oblasti základního výzkumu a aplikačních možností pozitivní psychologie. Věnuje se také přednáškové a lektorské činnosti. Kontakt: alena.slezackova@phil.muni.cz.