[ 30.8.2013, Radka Dudová, SOÚ AV ČR ]

Pokud tedy jedinec „vypadne“ z pojištění na více než 5-10 let, nebude mít, jakmile dosáhne důchodového věku, nárok na důchod. Pokud splní alespoň 20 let pojištění, bude mít na důchod nárok o pět let později, než bude obecný důchodový věk pro muže stejného data narození.

Takto dlouhá povinná doba pojištění pro vznik nároku na starobní důchod může být problematická pro osoby s nejistým postavením na pracovním trhu – lidi, kteří pracují na krátkodobé a přerušované smlouvy, na dohody o provedení práce a různé typy brigád. Počet těchto lidí v ČR přitom v souvislosti s ekonomickou krizí roste a je jich více mezi ženami nežli mezi muži (viz Hašková 2011). Pro ženy i muže s pečovatelskými povinnostmi je stále problematičtější najít stálé pracovní místo zakládající nárok na pojištění, které by bylo možné dobře sladit s povinnostmi péče o děti, vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na flexibilitu a nerespektování zákoníku práce ze strany zaměstnavatelů (např. neochota poskytovat volno na ošetřování člena rodiny). Jak bylo řečeno, celá třetina pracujících matek s dítětem mladším sedmi let pracuje buďto na smlouvu na dobu určitou nebo bez smlouvy, případně na dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti. Mezi ženami s dítětem ve věku 7-10 let je jich čtvrtina (data Životní dráhy 2010, Hašková 2011).

Od roku 2010 se navíc mezi náhradní dobu pojištění nepočítá doba studia. V případě nezaměstnanosti se započítává pouze doba, po kterou má osoba nárok na podporu v nezaměstnanosti, a dále doba celkem max. tří let, po kterou nárok na podporu nemá. Tato doba se ale započítává jen v rozsahu 80 procent.

Současně s prodloužením povinné doby pojištění byla v roce 1996 otevřena možnost „doplatit si“ pojištění za dobu, po kterou se člověk systému neúčastnil. Muž či žena tak může odvádět příspěvky do systému důchodového pojištění, aniž by byl/byla výdělečně činný/činná. V některých případech není toto dobrovolné náhradní pojištění časově omezeno (nezaměstnanost, studium, práce v zahraničí), jinak je celkově omezeno na 10 let.

Tato možnost představuje řešení situace např. pro ženy, které plní pečovatelskou roli, nevykonávají placenou práci a příspěvky mohou být hrazeny z platu jejich partnera. Nepomůže ale těm, které (či kteří) se zároveň s neúčastí na důchodovém pojištění ocitají ve finanční nouzi (dlouhodobě nezaměstnané/ní, lidé pracující formou občasných brigád či bez smlouvy, ženy samoživitelky, které kvůli péči o často nemocné dítě pracovat nemohou apod.). Tito lidé zpravidla jen s obtížemi pokryjí existenční potřeby své rodiny v současnosti a nemohou platit měsíčně relativně vysoký příspěvek na důchodové pojištění (v roce 2012 činil 1760 Kč měsíčně). Vzhledem k prodloužení povinné doby pojištění na 35 let pak stačí, aby se žena ocitla v tíživé situaci na pracovním trhu na relativně krátkou dobu – např. na 10 let, v době nízkého věku dětí a v situaci absence druhého partnera v pozici živitele – a již nesplní jednu z podmínek pro nárok na důchod.

Účast ve veřejném důchodovém systému je v ČR v současné době podmíněna výdělečnou aktivitou v podobě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti (1); z této výdělečné aktivity jsou odváděny příspěvky do systému důchodového pojištění. Tato výdělečná činnost musí svým rozsahem zakládat účast na pojištění. U zaměstnance musí být měsíční příjem alespoň 1/10 průměrné mzdy - v roce 2012 po zaokrouhlení 2500 Kč, zároveň musí být pracovní poměr sjednán alespoň na 15 dní. (Při opakovaných krátkodobých pracovních poměrech ale účast na důchodovém pojištění vzniká.) Osoby samostatně výdělečně činné odvádějí povinně alespoň minimální příspěvek na důchodové pojištění (1836 Kč v roce 2012) a dále určité procento z příjmů.

Vezmeme-li v úvahu tyto podmínky, účast na veřejném důchodovém pojištění je v ČR poměrně inkluzivní - většina pracujících je povinně důchodově pojištěna. Znamená to ale také to, že i z velmi nízkých příjmů je povinnost odvádět příspěvky na důchod (sociální pojištění), a to z celého příjmu, zatímco u vysokých příjmů se příspěvky odvádí jen do určité částky dané stropem.

(1) Mimo zaměstnanecký poměr a SVČ definuje § 5-10 zákona 155/1995 další okruhy osob účastných ve veřejném důchodovém systému, od prezidenta ČR až po dobrovolné pracovníky pečovatelské služby. Dále existuje řada „náhradních dob pojištění“.