[ 31.5.2012, Helena Skálová, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Ing. Pavlu Papazianovou jsem potkala na dni otevřených dveří, který pořádala počátkem tohoto roku Nadace rozvoje občanské společnosti. Během konverzace, kterou jsme spolu vedly, jsem se seznámila s její prací v občanském sdružení Blízký soused, které založila a provozuje a jehož hlavním posláním je přispět k integraci romských dětí do majoritní společnosti a zmírnit tak sociální vyloučení, ve kterém se tato komunita nachází.

Můžete čtenářům a čtenářkám představit občanské sdružení „Blízký soused“ a jeho činnost?

Občanské sdružení Blízký soused (www.blizkysoused.cz) vzniklo koncem roku 2010. Věnujeme se převážně romským dětem ze sociálně vyloučených lokalit - azylové domy, ubytovny, gheta. Bereme děti na výlety, do zoo, do bazénu, do kostela, na tábory a akce s dětmi majoritní populace. Snažíme se zorganizovat kroužky, které by pro děti byly dostupné, tedy pokud možno v místě bydliště a zadarmo.

Co vás osobně vedlo k tomu, že jste se tímto tématem začala zabývat?

Osobně se romským dětem věnuji již 20 let. Založení občanského sdružení jsem iniciovala vlastně hlavně kvůli penězům. Vychovávám sama 5 vlastních dětí a bylo již dále neudržitelné financovat „romátkům“ vše z rodinného rozpočtu (smích).

Poprvé jsem se osobně setkala s romskými dětmi na akci, na které jsme se skupinou křesťanů hráli na ulici písničky. Děcka přišla a zajímalo je to. Mě osobně připadalo fantastické, že se takové děti zajímají o Boha a nechápala jsem skepsi ostatních. Dnes té skepsi rozumím mnohem víc, ale rozhodně těch 20 let nelituji (smích). Rychle jsem pochopila, že pokud má dojít ke skutečné změně v jejich životech, musím dětem nabídnout mnohem víc než jen křesťanské písně a věrouku. Začala jsem je tedy brát i do muzeí, do psího útulku, do lanového centra. Snažím se, aby děcka pochopila, že život nabízí spoustu dobrých věcí, o které je potřeba usilovat, aby pochopila, že zábava je něco jiného než herny, diskotéky, cigarety, alkohol.

Vnímáte existenci bariér mezi majoritní společností a romskou komunitou? Pokud ano, v čem podle vás hlavně spočívají jejich hlavní specifika?

Myslím si, že hlavní problém spočívá v tom, že obě strany pokládají existující bariéry za prakticky nepřekonatelné. Nebudete se snažit ušetřit na dům za 4.000.000,- Kč, když nemáte pořádně ani na jídlo. Pro spoustu rodin je dosažení majoritních standardů tak nepředstavitelně vzdálené, že je to demotivující.

Jak vnímáte roli mediálního diskurzu, který panuje v souvislosti s problematikou sociální exkluze romské komunity?

Jak jsem naznačila v předchozí odpovědi, pokládám za největší problém celkovou atmosféru ve společnosti - do které patří a kterou utváří medializace negativních jevů. Pro média jsou přitažlivější katastrofické události než ty hezké. Těžko např. najdete v televizních novinách zprávu, že paní Hlaváčová dnes zvládla všech svých 8 dětí vypravit do školy, udělala všem svačinu a než se děti vrátily domů, tak uklidila celý byt a výborně uvařila. Starší děti si mně stěžují, že se na ně lidi na ulici mračí. Proč by se pak tyhle děti měli zajímat o naše majoritní hodnoty, když mají už od malička jasné signály, že o ně nestojíme?

Jaká jsou hlavní specifika práce s romskými dětmi?

Pokud chci mít opravdu vliv na romské děti, tak musím v první řadě získat jejich rodinu. Potřebuji s nimi navázat vztah vzájemné důvěry a úcty. Můžu upřímně říci, že hluboce obdivuji, co všechno některé romské maminky vydrží a zvládnou. Vychovávat a milovat např. svých 9 dětí v ubytovně v jedné místnosti, to by asi moc českých maminek nezvládlo.

Jaké jsou hlavní cíle občanského sdružení Blízký soused?

Mým cílem je dát dětem informaci o našich hodnotách (pracovat je správné - krást je špatné, kouření škodí zdraví, s penězi je potřeba hospodařit...) a nasměrování do života. Naučit je, že život je boj a stojí za to ho bojovat. Co děcka s těmito informacemi udělají, to už je jejich příběh, ale mají na ně podle mě nárok.

Jaká je situace v oblasti financování vašich aktivit a jak vidíte existenci sdružení do budoucna?

Upřímně řečeno, budoucnost nikdy není jistá. S penězi je to dost dobrodružné. Na tento rok mám plat od NROS - Pomozte dětem a nějaké peníze na provoz. Příští rok nevím. Je to dost únavné. Tato situace ode mě např. vyžaduje, abych na začátku roku domluvila dětem tábory - spolupracujeme s o. s. Klub Pathfinder a Kvítek - posíláme vždy několik romských dětí na tábor s většinovou účastí dětí majoritní populace - ale jestli budu mít peníze na zaplacení, to se vyjasní v průběhu června.