 |
|
 |
Média a etika, média a diskriminace žen
[ 10.2.2010, Jana Valdrová
Média > Média
]
V posledních měsících dostával v české televizi a tisku opakovaně prostor jistý H., autor stále znovu vydávaného urážlivého pamfletu, namířeného proti ženám. Celé jméno dotyčného neuvedu – H. by je mohl omylem pochopit jako reklamu. Pozval si jej například moderátor Kraus do pořadu ČT Uvolněte se, prosím; zpovídala jej redaktorka Lidových novin Bartošová.
H. například míní, že muž by neměl žádat o ruku, nýbrž o vagínu, protože o tu mu jde především; žena by se měla ihned po souloži proměnit v bednu piv; žena je jedovatý had atd. Názory H. jsou páchnoucí jímkou, kolem které bych mohla projít a zacpat si nos – kdybych se jí ovšem mohla vyhnout. To půjde stěží, je-li H. vždy znovu a znovu do médií zván. H. je prostě tady a páchne, a spolu s ním páchnou Kraus, Bartošová a další – když totiž s něčím špinavým zacházíte, tak se nutně umažete.
Je lhostejné, jaké frustrace pudí H. k jeho vývodům. Co je ale podstatné, urážejí ženy šmahem, urážejí je jako skupinu, a urážet skupiny obyvatel znamená útočit na lidskou důstojnost v její podstatě. Urážejí také muže jako možné autory takových názorů. Uveřejňováním v médiích dostávají nádech legitimnosti a ovlivňují veřejnost.
Urážení skupin obyvatel vzešlo v historii z předsvědčení, že ta či ona skupina lidí má určité vrozené vlastnosti, schopnosti, že patří do určité sféry. Tyto skupiny lidí byly pak zotročovány, pronásledovány, vražděny, drasticky „léčeny“. Máme svobodu projevu a pan H. si může publikovat, co chce; Kraus a Bartošová si mohou zvát, koho chtějí. Svoboda projevu by ale v demokratické společnosti měla končit tam, kde začíná propagace diskriminace skupin obyvatelstva, kde se objevují fašizoidní urážky inteligence a zpochybňování smyslu existence v jiné formě, než jako vagín, připravených měnit se na bedny piv.
Pronásledování skupin obyvatelstva na základě jim přisuzovaných (nežádoucích) rysů bylo po válce zpochybněno. Obor, zvaný eugenika, je dodnes přijímán s velkou opatrností a kritičností. Stejně kriticky se dnes nahlíží na tvrzení o „vrozených schopnostech“ žen a mužů jako „muž je lovec“, „žena ten nepořádek líp vidí“ a mnohá další, jimiž se bohužel hemží české „odborné“ články.
Ach ovšem, jde prý o humornou nadsázku. Jenže – nad čím? Výraz „nadsázka“ předpokládá základnu, NAD níž se nadsázka klene. Nadsázka musí být rozeznatelná od základny; není-li, stává se základnou. K takové záměně nadsázky za základnu stačí, že jí je dán větší prostor než základně.
Českým médiím chybí srovnání. Veřejnoprávní televize nebo nadregionální deníky, avšak ani mnohé jiné v demokratických zemích by se nesnížily k publikaci názorů v duchu H.
Máme-li platit televizní poplatky za službu veřejnosti, chceme je platit za služby, nikoli za urážky, které zraňují základní lidská práva.
Kromě těch, kteří ochotně naslouchají názorům H., pracují v českých médiích také osvícení redaktoři a redaktorky. Dokážou poznat, že H. používá humor pouze jako prostředek; obsahem H-ových sdělení je pohrdání částí populace, ventilace osobních frustrací, nenávisti. A možná by, stejně jako já, rádi znali názor Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Syndikátu novinářů a dalších odborných autorit, zda je taková diskriminace žen v našich médiích přípustná a etická.
|
|
|
|
