 |
|
 |
Trochu feminismu do té patriarchální odvety, pánové!
[ 21.11.2001, Bohdana Rambousková
Kultura > Jazyk a literatura
]
Rozhodla jsem se napsat svůj vlastní komentář k událostem spojeným s „útokem na Ameriku“. Ne proto, že by dosud zveřejněná publicistika ani trochu nevystihla můj vlastní názor, ale prostě proto, že autory všech těch textů jsou muži. Snaží se v nich interpretovat svět a tuto interpretaci nám nabízejí jako obecně platnou. Málokdo si uvědomuje, jak silné je v oněch textech mužské hledisko a jak odlišné je někdy od pohledu ženského. A tak tu v době, kdy už jsou všichni zprávami o dění v Afghánistánu otráveni, vzdávám své marné čekání na „ženský“ komentář a píšu ho sama. Vždyť jsem diskusí na ono téma strávila nemálo večerů.
V americkém Národním výboru pro bezpečnost sedí jediná žena. A její myšlení musí být řádně zformováno tím „správným“ směrem, když se dostala do tak významného orgánu. Žádnou odbornici na bezpečnostní otázky, která by užití síly považovala za naprosto krajní prostředek a jejíž prioritou by byl respekt k lidskému soužití, by si americký establishment do svých řad nepustil. Stejně jako by si tam nepustil žádného odborníka s tak „ženskými“ prioritami, jako je sebereflexe, mezikulturní dialog a další liberální ekonomií zavržené způsoby uvažování. Takže o budoucnosti světa rozhodl tým rodových stařešinů – a na jeho podporu mluví většina severoamerických a evropských médií, solidárně ignorujících zprávy o protestech proti útoku na Afghánistán, které probíhají jak v Evropě, tak přímo uvnitř USA. (Na tom, co hlásají média kdesi v jižní Americe či Asii, vůbec nesejde.)
Kdyby v národním bezpečnostním výboru sedělo více žen, asi by Amerika nebyla tolik spěchala s proklamacemi o vyhlášení války. Snad by si nechala víc dní na zamyšlení, proč se stalo, co se stalo. Neboť chce-li někdo v dnešní době upozornit na nějaký problém, musí zvolit vhodnou „marketingovou“ strategii. Zablokovat provoz v centru města, přerušit výuku, veřejně spálit novinářský průkaz, napálit letadlem do mrakodrapu. Amerika místo sebereflexe začala plánovat odvetu. Nikoho v Bílém domě ani nenapadlo, zda samotný útok na WTC nebyl vlastně odvetou za něco, co USA již delší dobu provádí v asijské oblasti…
Ono samotné vyhlášení války „terorismu“ je z hlediska PR výbornou formulací, protože nikdo přesně neví, co znamená, a tudíž ji lze vztáhnout na všechno. A zamyslel se vůbec někdo nad tím, jak velkou část ze všech teroristů světa tvoří ženy??
Mám takový pocit, že se tu v těchto dnech jedná o boj západního patriarchátu proti patriarchátu islámskému (protože v jádru jde o boj kultur a náboženství, ať USA shodí chudým Afgháncům na hlavu sebevětší množství potravinových balíků – vždyť i ty shazuje na podporu veřejného mínění, a nikoli ze zájmu o afghánské obyvatele; kdyby v dané oblasti nebyla ropa, už by se tam možná vznášel atomový hřib). My ženy bychom tu klidně mohly sbalit děti a staré lidi, o něž stejně pečujeme zase jenom my, a prostě odletět na jinou planetu. (A snad by si toho teď ani nikdo nevšiml).
Ale koneckonců, 1. světová válka ve svých důsledcích přinesla ženám volební právo, a po 2. světové válce ženy výrazně pronikly do pracovní sféry. Takže třeba také Bushova odveta přinese ženám nějaký pozitivní posun v sociálním statutu, alespoň těm schovaným za závoji a burkami. A pokud vojenské akce v afghánských horách skončí fiaskem, mohla by Condoleezza Rice přijít o svou osamocenost v mužských řadách Národního výboru pro bezpečnost.
Bohdana Rambousková, flashnews.cz
|
|
|
|
