[ 23.8.2001, Michaela Marksová-Tominová Šovinistická bomba ]

Fotografie Petry Buzkové zveřejněné v deníku Super a k nim připojené komentáře tou nejvulgárnější formou beze zbytku naplňují, co se píše ve feministických příručkách o zkušenostech žen v politice. Úspěšné a zároveň pohledné političky čelí na celém světě stejným podrazům: pokud neexistuje žádná standardně používaná skutečnost, jež by je zdiskreditovala, jsou vždy po ruce jiné možnosti: jejich vzhled a mateřství. Tedy věci, které se proti mužům nevytahují. Petra Buzková je stálicí na českém politickém nebi už řadu let, což zřejmě mnoha lidem vadí. Jenže není možné ji nachytat ani na hloupý výrok, ani na zapojení v pochybných podnikatelských aktivitách. A tak už v kauze Olovo využil autor veden neomylným instinktem oblast, kde je každá žena jednoznačně nejzranitelnější: nařčení z prostituce a zanedbávání a týrání svého dítěte. U mužů takový způsob diskreditace nepřichází v úvahu. Ti, kteří střídají milenky jako na běžícím pásu bez ohledu na manželský stav, nejsou mezi politickou elitou žádnou vzácností - a společnost jim to klidně toleruje. A že by bulvární či opoziční tisk zkoumal, kolik času věnují své rodině? Ani náhodou - oni jsou přece důležití a velmi zaměstnaní politici a na péči o své potomky mají doma manželky. Nerovné posuzování veřejně činných mužů a žen se táhne českými médii jako červená nit. Objevilo se třeba v televizní reportáži o členkách ženské stínové vlády, které nebyly dotazovány na názory o činnosti příslušných nestínových ministrů, ale na vaření a uklízení. Podobným příkladem byl článek z doby těsně po posledních volbách. Jeho nadpis zněl Petra Buzková ztratila korunu parlamentní královny krásy a text obsahoval rozbor vzhledu několika mladých poslankyň včetně komentářů jejich parlamentních kolegů, který z nich dává přednost blondýnkám a který brunetám. Jakoby neměly vlastní mozek, ale plnily ve Sněmovně jen funkci jakýchsi dekorativních doplňků. Nepamatuji si podobný článek či reportáž podrobně hodnotící, kteří poslanci disponují pleší a velkým břichem a kteří by naopak díky vypracovanému tělu mohli aspirovat na titul Missák Sněmovny. Naděje ovšem umírá poslední. Věřím, že skvělý deník Super se příště vytáhne a dokáže, že muže i ženy soudí rovným dílem. Očekávám proto v brzké době dvoustranu plnou fotografií nahého, pěkně vyvinutého politika, se zasvěceným komentářem o velikosti jeho mužství. Co takhle Václav Klaus nebo třeba Ivan Langer? Vsadím se, že by jim to moc slušelo!