Homosexualita byla u nás dekriminalizovaná v roce 1961. V době socialistického Československa pojmy jako je gay, lesba a transgender neexistovaly a termíny homosexuál, bisexuál či transsexuál byly lékařskými diagnózami sexuálních poruch. Tyto kategorie identit si queer lidé přisvojili, nebo jim byly různě přiděleny spíše až po roce 1989. Ale když se dnes bavíme o dějinách sexuality, o výzkumu ženského orgasmu, roli české sexuologie nebo queer dějinách, tak nás zajímá hlavně, jak vypadaly životy konkrétních lidí. Jak se jim žilo a jak se třeba mohli v běžně převládající heteronormativní společnosti vůbec pohybovat. O tom a také o její knize Queer Encounters with Communist Power: Non-Heterosexual Lives and the State in Czechoslovakia, 1948-1989 jsme se bavily v rozhovoru s docentkou Věrou Sokolovou z Fakulty humanitních studií UK.

Historické sexuologické konstrukce transgender identity bývaly často založeny na propojenosti (ne-li přímo identifikaci) s homosexualitou. Dnes sexualitu a transgender identitu vnímáme jako dva nezávislé aspekty osobnosti. Jak jsme se dostaly*i do bodu, kde se trans osoby otevřeně identifikují jako lesby, gayové, bisexuální, asexuální a všechny ostatní osoby na široké škále sexuality? Nešlo o snadnou cestu.

Výzkumy ukazují, že ženy ve vědě mnohem častěji trpí tzv. „impostor syndromem“ neboli syndromem podvodnice. Jedná se o pocit, že jsem se na svém místě ocitla nedopatřením, že vlastně nic nevím a své znalosti či dovednosti jen předstírám. I mně je tento pocit důvěrně známý. Teprve s roky praxe a díky dvěma jednoduchým zjištěním se mi podařilo jej alespoň částečně překonat.

Téma aktuálního magazínu Rovné příležitosti v souvislostech tentokrát nabízí mnoho možností, jak ho uchopit, a ještě více skvělých knih z fondu Knihovny Jiřiny Šiklové. Na „dějiny každodennosti“ se tedy díváme hodně zeširoka, ať už z hlediska žánrového nebo časového.

Je to víc jak 20 let, co jsme společně s dalšími lidmi založili Feministickou skupinu 8. března. Často se k této organizaci v myšlenkách vracím, naposledy když jsem vypracovávala profesní portfolio a hledala jsem zdroj svých kompetencí a dovedností. Může to znít zvláštně, ale většinu svých znalostí, zkušeností i praktických dovedností jsem získala díky svému působení v aktivistické alternativní scéně. Tenkrát jsme vedli debaty, jestli jde o scénu nebo hnutí, scéna se nám zdála málo, hnutí jsme tak nějak věděli, že nejsme, ale chtěli jsme jím být.

Před pětačtyřiceti lety, počátkem roku 1977, bylo zveřejněno prohlášení Charty 77. V následujících měsících a letech pokračovala opoziční a podvratná činnost rostoucí, ale vždy nepočetné skupiny lidí, kterou tehdejší moc nazývala „protistátní“ a jako zločince je také pronásledovala. Nebylo mezi nimi málo žen. Mohly by jejich příběhy podporovat nynější feministické snahy? 

Narodit se jako dívka znamenalo přinést do rodiny zátěž. Toto tvrzení platilo dlouho, před polovinou 19. století stále ještě takřka napříč všemi sociálními vrstvami. Snad jen nejnižší stav – zemědělští a průmysloví dělníci – se v případě narození děvčátka skutečně radovali z další pracovní síly. 

Stejně jako v běžné populaci i mezi cizinci a cizinkami se případy domácího násilí zkrátka vyskytují. Oproti českým občanům jsou ale svým postavením v řadě ohledů znevýhodněni. Jejich zranitelnost je vyšší z mnoha důvodů. Mohou to být jazykové bariéry, nízké povědomí o právech, sociální izolace či obava ze ztráty pobytového statusu v České republice. Přečtěte si konkrétní zkušenosti na blogu Bez vrásek.

Přemýšlíte nad tím, jak na vaší škole uchopit mediální výchovu? Případně jak uchopit komunikaci školy a zapojit do ní žáky a žákyně? Zakládáte školní časopis, televizi či rádio? S tím vším vám pomůže naše nová publikace Mediální klub krok za krokem. Metodika pro školní redakce, kterou jsme vytvořili v projektu Demokratická kultura na ZŠ Lyčkovo náměstí. V ní jsme zúročili více než desetiletou praxi školy se školní redakcí a přidali zkušenosti z projektu, skrze nějž jsme mimo jiné mediální klub na škole pomohli dál rozvíjet. Médií ve škole se není třeba bát, když víme, jak na ně! Metodika je vám proto k dispozici zdarma na našem webu!

Série rozhovorů s ženami z Ukrajiny, které do Česka utekly před válkou, na blogu Bez vrásek (od Sdružení pro integraci a migraci). Jejich příběhy představují zkušenosti s cestou do ČR a prvními chvílemi života tady, které těmto ženám nepřinesly pouze pocity úlevy a bezpečí, ale také mnoho stresu, strachu a vyčerpání.