O krátký komentář na toto téma jsme pro účely červnového čísla zpravodaje poprosili mírovou aktivistku z německé Strany zelených, umělkyni a spisovatelku Gudrun Eickelberg.
 

Míla O’Sullivan je interní doktorandka na Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se postavením žen a genderovou problematikou v mezinárodní politice, zejména genderovým rozměrem míru a bezpečnosti v teorii a praxi mezinárodních vztahů. V rozhovoru jsme se soustředili na téma situace žen ve válečných konfliktech a postkonfliktních obdobích. Ženy jako vícenásobně stigmatizované a zasažené, ale stále většinou bez zásadní možnosti ovlivnit běh věcí, v důsledku toho i bezpečnost, životy a budoucnost svou i svých rodin, a bez přístupu k rozhodovacím procesům. A jak to lze změnit.

“Dávám dohromady tým Afričanů, aby pomohli Norům v nouzi”, hlásí do kamery jihoafrický rapper Breezy V, “podle mě je to stejně závažný problém jako chudoba, vždyť lidé nejsou lhostejní k hladovějícím, tak proč bychom my měli ignorovat lidi, kterým je zima, i omrzliny zabíjejí.” Následují záběry sněhových kalamit, lidí klouzajících po náledí a imaginární rapper apeluje na obyvatelstvo Afriky, aby splatilo Norsku dluh a poslalo jim své staré radiátory. Tak začíná video, které se v roce 2012, nedlouho před vánočními svátky, začalo virálně šířit internetem.

Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) je součástí zahraniční politiky států, která přebírá odpovědnost za řešení globálních problémů a jejím hlavním cílem je omezování chudoby v rozvojových zemích. Jako nástroj zahraniční politiky však také přispívá k budování dobrých vztahů s rozvojovými zeměmi, pomáhá hájit bezpečnostní, ekonomické, environmentální i lidskoprávní zájmy států.

Jill Morgenthaler, jedna z prvních žen v americké armádě sepsala své zkušenosti s vedením lidí a tato její kniha právě vychází i v češtině pod názvem Nebojte se převzít velení. Lze ji číst jako klasickou příručku o tom, jak si osvojit top manažerské dovednosti, ale daleko zajímavější je sledovat postřehy ženy, která byla ambiciózní a dokázala se prosadit v prostředí, kde jí každý den dávali najevo, že tam nepatří.

V České republice jsou to především ženy, kdo pracují v oblasti služeb, prodeje, vzdělávání, administrativy a sociálních služeb. Muži naopak výrazně převažují ve stavebnictví, telekomunikacích, dopravě a strojírenství. Gender Studies společně s partnery ze zemí V4 zpracovala studii, kterou upozornila na to, že tato segregace má značné negativní dopady na celou společnost, protože omezuje ekonomický růst, ale také na ženy, které zpravidla vykonávají povolání, jež jsou méně prestižní a hůře placená.

Čísla z České republiky již několik let prokazují, že počet vysokoškolaček je vyšší než počet vysokoškoláků. Dívky si však ve svém studijním a pracovním životě vybírají spíše humanitní obory a do těch technických se příliš nehrnou. Girls Day jim proto už popáté otevřel dveře do firem a univerzit, které dokazují, že informační technologie, telekomunikace či stavitelství rozhodně nejsou jen mužskými odvětvími a že i ženy mají možnost se v těchto oborech prosadit.

Pane prezidente, v roce 1993 schválilo Valné shromáždění OSN na návrh Komise o postavení žen deklaraci, ve které se poprvé považuje za násilí i samotné zastrašování a vyhrožování sexuálním násilím, které by mohlo vést k psychické újmě. V úterý 21. února 2017 jste ve svém projevu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pronesl na adresu ekologického protestu několika mladých žen na Šumavě tato slova: „Ale tehdy za vlády Martina Bursíka, přítele kůrovce, jak se sám označil, se k těmto třem ztepilým smrkům připoutaly tři neméně ztepilé dívky z hnutí Duha, a když tam přišli dřevorubci, tyto dívky bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů. A místo toho, aby je tito dřevorubci přeřízli ... (smích v auditoriu) pardon mám tím samysl ... samozřejmě na mysli ty stromy ... já nechápu, proč se smějete ... aby je ti dřevorubci přeřízli, tak odešli.“

Girls Day, to je den otevřených dveří pro všechny dívky ze středních škol, které chtějí nakouknout do firem a univerzit, a kdo ví -  třeba tam najdou inspiraci pro svoji budoucí kariéru. 5. ročník této akce proběhne ve čtvrtek 27. dubna 2017 po celém světě, u nás tentokrát v Praze, Brně, Olomouci a Mladé Boleslavi.

JUDr. Barbara Havelková, LL.M., D.Phil., je absolventkou Právnické fakulty UK v Praze, Europa-Institutu Sárské University a Univerzity v Oxfordu, kde v současné době vyučuje na Právnické fakultě. Dlouhodobě spolupracuje s českými nevládními organizacemi v oblasti genderové rovnosti a ne/diskriminace a působí jako poradkyně premiéra v otázkách genderu a práva. Specializuje se na „gender legal studies“ a na postavení žen v českém a evropském právu. S Barbarou se osobně známe již řadu let, kdy se profesně setkáváme zejména kolem témat souvisejících s genderovou ne/diskriminací na trhu práce. Potěšilo mě, když jsem se dozvěděla, že jí v červnu tohoto roku vyjde odborná publikace Gender Equality in Law: Uncovering the Legacies of Czech State Socialism. Publikace má velmi široký záběr, v následujícím rozhovoru jsme se soustředily na otázky týkající se přístupu českých soudů k aplikaci antidiskriminační legislativy v souvislosti s genderovou rovností.