Totální instituce vězení je institucí zdánlivě neproniknutelnou zvenčí. Na první dojem by se mohlo zdát, že v instituci, kde je přítomno pouze jedno biologické pohlaví, se genderové stereotypy do jejího chodu nepromítají. Gender je ale v instituci již před-přítomen, je součástí ideologií, postupů a rozložení moci v chodu instituce (Acker, 1992). Gender nás socializuje, ve světě se k němu neustále odkazujeme, je to organizující princip.

Na Fakultě informatiky MUNI máme spoustu skvělých inspirativních žen. A tak jsme si řekli, že si je nebudeme nechávat jen pro sebe. Přizvaly jsme i ženy, které po studiu na FI zazářily ve vlnách IT businessu. A tak se zrodil Girls Day na FI MUNI – speciální den pro holky.

Právo a jeho aplikace jsou v každé společnosti formou sociální kontroly, která má i genderový rozměr. V zásadě se dá říci, že trestní právo v dané společnosti odráží vidění a chápání toho, co je jak veliký prohřešek vůči řádu, je stanovováno a posuzováno z pozice těch, kdo drží v rukou moc k vytváření legislativy a v soudnictví, což jsou v prostředí ČR stále ještě většinou muži. Občanskoprávní kauzy a jejich pojetí zase více odráží jejich životní zkušenost. Ve všech oblastech pojetí i aplikaci práva stále silně ovlivňují stereotypní představy o rolích žen a mužů.

V minulém roce zvířila vody, zejména ty feministické, bohužel pravděpodobně daleko méně již kriminologické, kauza týkající se nového vydání učebnice Kriminologie, určené studujícím policejních a právnických škol. Podstatou sporu byla část knihy věnovaná mravnostní kriminalitě, která v kapitole s názvem „Sexuální násilí“ v kontextu podílu oběti na vině poukazovala na to, že ženy jako oběti svou „koketností, vtíravostí, vyzývavostí a obnažováním těla vyprovokují v muži, často i záměrně, touhu po sexu a jeho sexuální obrazotvornost. Bezprostřední příčinou znásilnění nebo obecněji sexuálního násilí je pak nezvládnutí sexuálního pudu mužem.“ Více než o čemkoli jiném to vypovídá o neznalosti či podceňování feministického/genderového rozměru kriminologie jako oboru.

První představovaná publikace se věnuje otázkám pobytu žen ve vězení. Kateřina Nedbálková v této své knize Spoutaná Rozkoš podrobně zkoumá genderovanost vězení jako instituce a také genderovanost vězeňských subkultur. Druhou knihou, kterou jsme tentokrát z Knihovny Gender Studies vybrali, je společná publikace kolektivu autorů a autorek, kteří průřezově představují dílo profesorky Gerlindy Šmausové, českoněmecké kriminoložky a teoretičky genderu.

Časosběrný dokumentární cyklus Heleny Třeštíkové se v letošním lednu vrátil na obrazovku České televize, tentokrát s názvem Manželské etudy po 35 letech. Šest párů, dvanáct lidí v nich již po tak dlouhou dobu na kameru sdílí svoje vztahové, rodinné a jiné peripetie, od mládí a svatby až do prarodičovského věku. Od prvních dílů až po poslední ale postupně v dokumentu mizí hlas hlavních ženských protagonistek.

V nové rubrice zpravodaje vám představíme, s jakými případy se v právní poradně Gender Studies nejčastěji setkáváme. Vybrali jsme témata, která se mezi jednotlivými dotazy objevují opakovaně. Příkladové dotazy doprovází i přehledně zpracované odpovědi. První z dotazů v této nové rubrice se týká sexuálního obtěžování na pracovišti.

Ústavní soud loni v jednom svém rozsudku zdůraznil, že odsouzení mají právo na kontakt se svými dětmi. Ale pravidelný kontakt a každodenní péče jsou dvě rozdílné kategorie. Nejen v této souvislosti jsme položili několik otázek ředitelce ženské věznice ve Světlé nad Sázavou plk. PhDr. Gabriele Slovákové, Ph.D., která na této pozici působí již od roku 2010.

Sebevraždu podle ČSÚ spáchá 4,7 mužů na 1 ženu. V posledních letech se přitom počty sebevražd snižují, z 2 079 ročně v padesátých letech na 1 560 v roce 2014. Přesto tvoří tento počet 1,2 % všech zemřelých. Dle statistik došlo u mužů k sebevraždě v 1 288 případech, u žen pouze v 288 případech.

Pokud Vám imponuje znázornění žen jako strážkyň rodinného krbu, něžných a milujících matek nebo obecně křehkých bytostí, tak se při zhlédnutí poslední choreografie Lenky Vagnerové nebude stačit ani divit. V představení Amazonky vystupují ženy, které se vyžívají v násilí, bolesti a boji. Oddávají se drogám, aby pak společně nacvičovaly v pomalém rauši útok jeden na jednoho, resp. jedna na jednu.