Šest navštívených škol, 16 učitelek, 24 hodin hospitací, bezpočet cest uvnitř S-Bahn Ringu, osm prezentací pro domovské školy, jedno hlavní město Německa. Tak by se daly v číslech shrnout zážitky ze zahraniční stáže, kterou jsme za Gender Studies organizovaly pro osm pražských škol v německém Berlíně. Zážitky, které jsme zde získaly, se však čísly dají popsat jen stěží.

Musím předeslat, že jsem se po svém odchodu z Genderových studií v Brně přestala dalším vývojem ženské (!) problematiky zabývat. Proto si musím napřed znovu připomenout svůj vlastní postoj. Z Genderových studií jsem odešla v době, kdy kolegyně feministky byly na velmi dobré cestě k uchopení široké tématiky od ženského hnutí až k feminismu, od vývoje teorie pohlaví jako přirozené kategorie k poznání, že se u „žen“ a „mužů“ jedná o kulturní, navíc patriarchální definice. Upřesňuji, že feminismus považuji za teorii i praxi současného ženského hnutí, zatímco „gender“ je kategorií teoretických studií. Dnes, zdá se, se již mezi těmito kategoriemi nerozlišuje, což myslím, není správné.

Uta Gildhuis je moje běžecká sparingpartnerka. Naše děti chodí spolu už čtyři roky do pražské ZŠ Vratislavova a my se s Utou často potkáváme v kavárně naproti škole a při běhání podél Vltavy. Během jednoho z našich běhů se Uta zmínila o mamince, která se v Německu angažovala v rámci tamního ženského hnutí, založila obchod s knihami s ženskou literaturou a stále je aktivní feministka. Protože Uta žije již 17 let v Praze, zajímalo mě, jestli se její názory dostávaly a dostávají do střetu s žitou realitou v Česku.

Eva van de Rakt žije v Praze přes dvacet let. Po několikaletém působení jako taneční pedagožka začala pracovat v pražské kanceláři Heinrich-Böll-Stiftung, pod níž kromě aktivit v České republice spadá i práce na Slovensku a v Maďarsku. Její ředitelkou bude už jen do konce letošního roku. I když odchází převzít vedení bruselské kanceláře, s Českou republikou zůstává spjata svou rodinou, manželem, hudebníkem Alešem Kudelou a dnes už dospívajícím synem.

Obě představované publikace dávají čtenářům a čtenářkám nahlédnout do života českých cizinek. V obou případech se jedná o využití přístupů tzv. orální historie, která klade důraz na dějiny psané jednotlivci a jednotlivkyněmi, kteří je prožili. Osobní prožitky, zkušenosti, subjektivní a individuální sdělení jednotlivých aktérek jsou tak pestrá a poutavě skládají dohromady představu o tom, jak se u nás žije ženám se zahraničními kořeny.

Novinky z knihovny Gender Studies tentokrát představuje dvě publikace, které svou tematickou jedinečností letos vynikly na poli českého knižního trhu. První z nich se stala bestsellerem a klade si otázky spojené s biologickou předurčeností žen a mužů k určitým činnostem a dovednostem. Byť jde o téma ve veřejném diskurzu často probírané, výzkumné zpracování dosud scházelo. Druhá publikace se zabývá poměrně mladým fenoménem, který v souvislosti s rozvojem a rozšířením internetu získal v posledních dekádách na rozsahu i popularitě. Kniha Fanfikce s podtitulem Ženská literatura nového věku pochází z pera české autorky.

V této rubrice zpravodaje vám představujeme, s jakými případy se v právní poradně Gender Studies nejčastěji setkáváme. Vybrali jsme témata, která se mezi jednotlivými dotazy objevují opakovaně. Ilustrační dotazy doprovází i přehledně zpracované odpovědi. Následující dotaz se týká náborové inzerce.

Nakladatelství wo-men vydává v českém překladu knihu australské spisovatelky a feministické nakladatelky Susan Hawthorne Bibliodiverzita: Manifest nezávislé nakladatelky. 

Odkud získáváme představu o tom, jak hospodařili před více než sedmdesáti lety němečtí horalové a horalky? Hlavním zdrojem jsou původní obyvatelé sami. Po nuceném vysídlení se mnozí z nich v nové zemi, zejména ve Spolkové republice Německo (v tzv. západním Německu) organizovali, v psaných vzpomínkách se vraceli ke svým rodištím. Jiní sbírali vzpomínky druhých a zpracovávali je v ucelené příběhy jednotlivých lokalit. Další financovali a redakčně organizovali vysídlenecké časopisy a knihy druhých vydávali. S některými, samozřejmě s již mnohem větším časovým odstupem, tj. v posledních letech, jsem dělala rozhovory já a mnoho dalších badatelů a badatelek.

V tradiční zemědělské usedlosti existovala dělba práce podle pohlaví a vhodnosti jednotlivých činností pro muže a ženu. Důležitými aspekty tu byly tělesná síla muže a mateřství ženy. Ženy měly na starosti drůbež, prodej vajec a drůbežího masa byl jejich výdělkem. Další ženskou prací bylo krmení a dojení krav, seno na krmení ale naváželi do stáje muži. Úkolem ženy byla také příprava žrádla pro prasata. Na poli ženy pracovaly při žních a při některých jarních pracích. Samozřejmě vařily, často ještě pekly chleba, stloukaly máslo, staraly se o správné uložení zásob. V zemědělství byla jejich práce nezastupitelná a vážená. Hospodáři byli ale muži.