„Umělcům, těm je hej! Práce je jim koníčkem, peněz mají, že neví, co s nimi, fanynky a fanoušci jim leží u nohou, média se rvou o jejich přízeň a bohémský život, jó, to musí být něco (tedy až na ten ranní bolehlav)…“ Patrně poměrně častá představa o tom, jak se žije profesionálním kumštýřům a kumštýřkám v našich krajích. Ale když vstoupí do jejich života potřeba zajistit péči o dítě anebo jinou osobu, ukazuje se, že není všechno zlato, co se třpytí…

Kolik z nás nehrálo na nějaký hudební nástroj? Kolik z nás nezpívalo? Kolik z nás nemělo nikdy hudební výchovu? Hudba je součástí našich životů, patří mezi umění, která nás povznáší. Současně je ale hudba i způsob obživy, pro některé je i zaměstnáním. A zaměstnáním ne úplně férovým.

Rozhovor s Mary C alias Marií Čtveráčkovou, hudební publicistkou, moderátorkou, producentkou a DJkou, kterou můžete znát třeba ze Scény s Mary C na Radiu Wave (dříve Kruton), kde se od r. 2014 věnovala současnému rapu i kořenům hip hopu, R&B nebo soulu a novým hudebním směrům a experimentům. Aktuálně ji můžete slyšet za Trigger system [ZVUK] každou první středu v měsíci na Radiu Punctum.

Přinášíme čtenářské tipy pro děti i teenagery a teenagerky, které nezúží jejich pohled na svět na modrou, nebo růžovou, na tituly pro kluky, nebo pro holky. Barev je na světě mnohem víc, není třeba si žádnou z nich zakázat. Feministické smýšlení po přečtení nezaručujeme, ale širší rozhled slíbit určitě můžeme. Knihy vybírá a celou rubriku připravuje Kateřina Čopjaková, literární a komiksová kritička týdeníku Respekt a Radia Wave.

Z toho, s čím jsem se setkal*a, má hudební scéna z velké části, až na několik vítaných výjimek, tendenci být apolitická, nebo alespoň nedbalá, pokud jde o sociální spravedlnost. Hudba jako umělecká forma je ale neodmyslitelně zakořeněná v politice a já věřím, že hudba musí být VŽDY politická a založená na odporu, solidaritě a spojenectví.

Plácido Domingo a James Levine, skutečné ikony světového operního nebe, jejichž mnohé interpretace rolí či děl a nesčetné nahrávky se staly skutečným etalonem pro posuzování všech, kteří přijdou po nich. Současně je však dohnaly „hříchy“ (zdaleka nejen) jejich mládí, pročež se pro jedny stali mučedníky přemrštěných důsledků kampaně Me too, pro druhé exemplárními příklady zásady padni komu padni. Náhle se pro mnohé proměnili z osobností bezmezně adorovaných v renegáty, k nimž se není záhodno (veřejně) radši ani hlásit – to platí zejména o Levinovi. A tak se nutkavě vkrádá do mysli otázka, jak je možné, že se tak snadno stane z modly persona non grata? A je to oprávněné a spravedlivé?

V tichosti, avšak s dobrým dopadem proběhl v prvním srpnovém týdnu v Praze souběžně s mainstreamovým festivalem Prague Pride alternativní festival Act*Pride. První ročník reagoval na dění v Polsku, tudíž nesl podtitul “Hledáme ideologii. Szukamy ideologii.”.

Hudba má silný genderový aspekt. Ať již mluvíme o obsahu, jeho tvůrkyních a tvůrcích nebo o hudebním průmyslu celkově, často narazíme na stereotypy, předsudky a sexismus. Knihovna Gender Studies pro vás připravila výběr tří knih, které se tomuto obsáhlému tématu věnují z různých úhlů pohledu.

sdaha

Opera bývá mnohdy asociována se snobismem a povrchností. „Jdeme na operu!“ Může to znít povýšenecky, jako by opera byla zosobněním vysokého, ne-li toho nejvyššího, umění. Jako by vyžadovala nějaké „vstupní předpoklady“ nebo speciální vzdělání k tomu, aby si ji člověk mohl užít. Omyl! Je to jen krásná muzika, pro niž je charakteristické spojení s určitou atypickou formou zpěvu, ale to je – nebo alespoň mělo by být – vše. Operu si přece může užít každý! Nebo ne?