O filmu „Dej mi své jméno“ jsem slyšel již někdy na jaře letošního roku, kdy vstoupil do našich kin, ale viděl jsem ho teprve během parných červencových dnů, když se mi dostalo do rukou DVD – a krátce nato jsem neodolal a objednal si i knihu. Původně jsem očekával příjemnou letní oddechovku, ale film i kniha nabízejí daleko víc.

Když se lidé dostanou do situace, kdy přijdou o tu nejzákladnější věc jako je bydlení a musí se stěhovat na ulici, je to často do větších krajských měst jako je Plzeň, České Budějovice, Brno, anebo rovnou do Prahy. Na začátku je třeba napsat, že ženské bezdomovectví je jiné než to mužské. Ať je to na jakémkoli místě. Důvodem ztráty bydlení u žen velmi často bývá domácí násilí. Zpočátku se žena snaží přespávat u známých. Nejde to však donekonečna, a proto když svoji situaci nezvládne, končí na ulici. I zde ženě trvá déle, než se se situací smíří a najde odvahu zajít pro pomoc do nějaké neziskové organizace.

Profesorka Peggy Petrzelka absolvovala v roce 1984 bakalářské studium politických věd na College of St. Thomas ve městě St. Paul. Ve studiu pokračovala na Státní univerzitě v Iowě, kde v roce 1991 získala magisterský titul v oboru sociologie venkova a v roce 1999 titul Ph.D. v sociologii. V roce 2001 začala pracovat na Státní univerzitě v Utahu, kde dnes působí jako profesorka sociologie na fakultě humanitních a sociálních studií. V roce 2013 začala spolupracovat s organizací American Farmland Trust, která jí pomáhá uplatnit výsledky výzkumů v praxi. Její výzkumy zjišťují, jak se rozdíly ve společnosti promítají do života venkovských oblastí, například v otázce moci a pohlaví. V současné době zkoumá roli žen – majitelek půdy na americkém Středozápadě, společenské a environmentální souvislosti různých forem držby půdy a společenské dopady těžby břidlicových plynů v USA.

Od začátku letošního roku máme v Rakousku novou konzervativně-pravicovou vládu. To také velmi pravděpodobně ovlivnilo a bude ovlivňovat agendu ženských práv a genderové rovnosti. Jeden z příkladů: zatímco členové a členky bývalé vlády, včetně bývalého kancléře Christiana Kerna, bývalé Ministryně zdravotnictví a ženských otázek Pamely Rendi-Wagner a i její předchůdkyně Gabriele Heinisch-Hosek veřejně podporují vznikající petici na podporu ženských práv a praktického zrovnoprávnění, tzv. ženské referendum (Frauenvolksbegehren, žádný ze současných členů či členek vlády tuto iniciativu nepodporuje, a to dokonce ani současná ministryně ženských otázek (ÖVP). Ta je kritizována za svoje úzké vnímání agendy směrem k rodinné politice a nikoliv otázkám genderové rovnosti.

V květnu proběhl v Praze workshop unikátní metody sebeobrany pouze pro ženy. Tato metoda se v Česku zatím nikde nevyučuje. Přinášíme rozhovor s Annou Urbanczyk z polského Gdaňsku, která je certifikovanou lektorkou feministické metody sebeobrany WenDo a která k nám tuto metodu poprvé přivezla. WenDo neboli ženská cesta vzniklo v Kanadě v roce 1964 a je pouze pro ženy a pro ty, kdo jsou socializováni do ženské role. Trenérky, resp. přesněji facilitátorky, které jsou rovné účastnicím, mohou být také pouze ženy.

V České republice nepatří problematika interrupcí mezi kdovíjak mediálně propírané téma. Máme příslušnou legislativu, právo na potrat jako nezpochybnitelné právo každé ženy tu popírá jen relativně omezená skupina lidí, která vzbudí pozornost jednou za rok, když stoupenci a stoupenkyně hnutí Pro život projdou Prahou. O to zajímavější je podívat se na aktuální situaci v jiných zemích, které se nám, co se dodržování lidských práv týká, dávají často za vzor, například Spojené státy.

Pretty Yende, Golda Schultz, Latonia Moore či Kristin Lewis jsou jména známá nejednomu milovníkovi a nejedné milovnici operního umění. Tyto pěvkyně původem z Jihoafrické republiky či USA jsou dnes obsazovány do operních inscenací po celém světě, avšak není tomu tak dávno, kdy se operní pěvkyně černé pleti prosazovaly na tuzemské i mezinárodní scény jen s velkými obtížemi. Podívejme se, jakým překážkám čelily americké operní divy zhruba od poloviny minulého století. Právě svět opery nám může posloužit pro rozkrytí některých průsečíků znevýhodnění na základě barvy kůže a pohlaví.

Slovenská republika podpísala Istanbulský dohovor  v roku 2011, v zastúpení vtedajšej ministerky spravodlivosti, Lucie Žitňanskej. Je rok 2018 a Slovenská republika tento dokument stále neratifikovala. Je viac než oprávnené pýtať sa, prečo sa tak deje a s akými dôsledkami. Čo neratifikovanie ľudskoprávneho dokumentu hovorí o krajine a jej ľuďoch.

Populární dětská kniha Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky se letos na jaře dostala na pulty knihkupců v českém překladu. Kniha láká na sto krátkých příběhů, skrze které představuje životní osudy stovky významných žen minulosti a současnosti. Vypravování z pera autorek Eleny Favilli a Francesci Cavallo doprovází originální ilustrace, na nichž 60 výtvarnic z celého světa vypodobnilo slavné umělkyně, sportovkyně, vědkyně, spisovatelky, političky a další velké osobnosti. Nejúspěšnější kniha v historii crowdfundingového portálu Kickstarter vyšla původně v angličtině, ale vzápětí byla přeložena do celé řady cizích jazyků a dočkala se i druhého dílu. Autorky chtějí především nabídnout malým čtenářkám a posluchačkám inspirativní ženské vzory, protože v současné knižní (a filmové) produkci často chybí.

Generální stávka na Mezinárodní den žen ve Španělsku, stovky protestů po celé zemi s účastí milionů lidí, to byla celosvětově unikátní událost. Protestovalo se proti nerovnému odměňování, proti genderové nerovnosti a domácímu násilí. S odstupem téměř tří měsíců jsme zjišťovali, jak stávka probíhala, jaký účinek stávka měla, co se změnilo nebo mění. A také, jak je možné, že je ve Španělsku tak široké hnutí s feministickými požadavky, které je mezigenerační, podílí se na něm migrantky, dělnice, profesionálky i akademičky. Co ho drží pohromadě a jak se mobilizuje?