Na nejrůznější témata související s tělesnou autonomií toho v naší knihovně najdete opravdu hodně. Pokusili jsme se pro vás proto vybrat co nejrůznorodější vzorek: je zde zastoupená beletrie, krátké a srozumitelné odborné texty o konkrétních tématech z českého kontextu, ale i hluboce komplexní kniha vhodná spíše pro čtenářstvo z akademické oblasti. Nezapomeňte se také podívat do sekce Doporučujeme také, kde na vás čekají tipy na další kvalitní publikace, na jejichž podrobnější popis již nezbylo místo.

Vnímání vlastního těla, jeho vzhledu, estetičnosti, ale i nároku na něj a jeho dostupnost jsou témata velmi důležitá pro každého člověka. Od pocitů s tím spojených si vytváříme představu o vlastní hodnotě, podle toho na sebe nahlížíme a necháme nahlížet jiné.

Principem tělesné autonomie je přesvědčení, že každá jednotlivá lidská bytost má právo kontrolovat, co se děje s jejím fyzickým tělem. Tuto myšlenku ale začaly právní systémy brát v lidských dějinách vážně teprve nedávno. 

The principle of bodily autonomy is the idea that each individual human being has the right to control what happens to their physical body, an idea that has been taken seriously by systems of law only relatively recently in human history.

Principem tělesné autonomie je přesvědčení, že každá jednotlivá lidská bytost má právo kontrolovat, co se děje s jejím fyzickým tělem. Tuto myšlenku ale začaly právní systémy brát v lidských dějinách vážně teprve nedávno. 

13. ročník soutěže Firma roku: Rovné příležitosti už je téměř za námi, odborná porota rozhodla, ale jména úspěšných organizací vám zatím tajíme. Chcete se dozvědět, kteří zaměstnavatelé v každodenní praxi aktivně podporují rovné příležitosti, usnadňují slaďování pracovního a soukromého života a nejlépe si poradily s turbulentní situací během pandemie? 

Ačkoliv intersex* lidí existuje zhruba podobně jako zrzavých nebo zelenookých lidí, zůstávají stále neviditelní. Marginalizaci a nepochopení navíc čelí dokonce i uvnitř LGBTQ+ komunit. Proto jsem dnes pozvala M. (přeje si zůstat v anonymitě), která se věnuje aktivismu, osvětě a destigmatizaci intersex* lidí. Známe se z queer akcí a demonstrací. Na loňském Act*Pridu mluvila o intersex tematice na jedné z diskuzí. 

V roce 1991 JIŘINA ŠIKLOVÁ založila Gender studies, protože jako socioložka si uvědomovala, že tento obor v ČR chybí, a že gender je důležitá sociální kategorie, která významně ovlivňuje životy lidí. Je mi velmi líto, že se nedočkala oslavy 30. výročí, které si připomeneme letos na podzim. Po celou dobu existence GS s námi zůstala v kontaktu, i když aktivní působení předala mladším generacím. Sledovala nás z povzdálí, ale stále tu byla se svou osobitou životní moudrosti a velkým srdcem. Svým odkazem bude stále s námi, je mi ctí, že za celý tým GS můžu říct, že byla součástí našeho života po profesní i osobní stránce. 

Tanec je základním a přirozeným lidským projevem. Je specifickou tělesnou aktivitou, při níž se snoubí fyzický výkon s vytříbenou duševní činností. Může mít různé pohnutky či podoby, mnohdy obsahuje aspekt performance. Tělo se pak stává subjektem i objektem zároveň. A protože se jedná o lidské tělo, nemůže být od ducha zcela odosobněno, v rámci interpretace i reflexe – z části kvůli kinestetické empatii, z části společenskému tlaku. Komu ale tančící tělo patří? Kdy se stává veřejným aktem? A komu přísluší je soudit? Kde jsou hranice estetiky a etiky? Kdo určuje míru jeho odhalení? A proč vlastně tančíme?

Kdyby vagíny měly sny, mohly by mít podobu, s níž přichází Marie Lukáčová ve výstavě nazvané Vagina Fantasy, kterou je možné vidět v galerii Artwall na opěrné zdi pod Letenskými sady do konce června. V ní vulvám rostou křídla, chapadla, copy a ústa. Obrazy vagín v podobě květin, lastur či ptáků připomínají surrealistickou tvorbu Toyen a s poetičností i vtipem nabourávají pojetí ženských rodidel jako nečisté tělesné partie spojované s pocitem nejistoty a studu, o níž se pro jistotu raději nemluví.